Reflexe
19.01.2008 15 1615(36) 0 |
Občas k nám chodí i jiné víly. Tiše zasněné.
Je to dobře.
Zahánějí tmu, kterou nemám rád.
***
K večeru. Na chvíli.
Sedávají na židle kolem stolů a šeptají o životě. To se pak na ně krásně dívá.
My čapíme vždy v koutu rohu. Klidně. S němým úžasem.
Pak si jedna odskočí, kdoví kam. A to kouzlo jen třepotá ve vzduchu. Vyčkává.
S tím se vracíme k naší práci. Kostky a vojáci. Bum a prásk upoutávají jejich pozornost. Naše oči žijí. Srdce buší. Hlasitě. Jako naše hlasy.
A ony srkají kafe a usmívají se. Nějak jinak. Smutně. Což nás uvádí do rozpaků a červenáme, váháme.
Znovu je ticho. Z toho jde však strach.
***
Polibek na dobrou noc a pár hezkých slov, s kterými přichází čas spánku. To jsou však ostatní maminky pryč.
Než usnu, pochytím pár slov z rádia, co maminka zapnula v kuchyni.
Není mi z nich dobře.
***
Bez tatínka je zde trochu prázdno. Chybí mi vůně jeho tabáku, a tak prohledávám šuplíky. Je tady pouze dýmka. Navíc však čistá a prázdná. Škoda. Vedle ní leží dopisy. Maminka mi je čítává, prý se má otec dobře. Vždycky mě zdraví a píše, že mne má moc rád a že je v pořádku a tak. Když se však maminky zeptám, kde je, její oči se rozpláčou. Teď se už neptám. Nechci ji smutnit. Přesto občas slýchávám pláč z jejího pokoje.
Je mi líto, že nevím, co se děje. Chci vidět tatínka.
***
Dny a týdny ubíhají a víly k nám už nechodí. To hrůzyplné ticho se k nám vkradlo nastálo. Všeho je málo. Stíny se prodlužují tak brzo. Halí naše životy. Jsou všude. Ukradly světlo.
Venku také mnoho lidí není. Jen listoví, které šumí pod nohama. Dokud se nespustí déšť. Ukrývám jeden list do rukou. Na památku.
***
Slzy. Vílí slzy.
Pláče si do sukně.
Zhroucená na židli.
Stojím před ní. Asi na dva metry. Žmoulám si tílko.
Je to dobře.
Zahánějí tmu, kterou nemám rád.
***
K večeru. Na chvíli.
Sedávají na židle kolem stolů a šeptají o životě. To se pak na ně krásně dívá.
My čapíme vždy v koutu rohu. Klidně. S němým úžasem.
Pak si jedna odskočí, kdoví kam. A to kouzlo jen třepotá ve vzduchu. Vyčkává.
S tím se vracíme k naší práci. Kostky a vojáci. Bum a prásk upoutávají jejich pozornost. Naše oči žijí. Srdce buší. Hlasitě. Jako naše hlasy.
A ony srkají kafe a usmívají se. Nějak jinak. Smutně. Což nás uvádí do rozpaků a červenáme, váháme.
Znovu je ticho. Z toho jde však strach.
***
Polibek na dobrou noc a pár hezkých slov, s kterými přichází čas spánku. To jsou však ostatní maminky pryč.
Než usnu, pochytím pár slov z rádia, co maminka zapnula v kuchyni.
Není mi z nich dobře.
***
Bez tatínka je zde trochu prázdno. Chybí mi vůně jeho tabáku, a tak prohledávám šuplíky. Je tady pouze dýmka. Navíc však čistá a prázdná. Škoda. Vedle ní leží dopisy. Maminka mi je čítává, prý se má otec dobře. Vždycky mě zdraví a píše, že mne má moc rád a že je v pořádku a tak. Když se však maminky zeptám, kde je, její oči se rozpláčou. Teď se už neptám. Nechci ji smutnit. Přesto občas slýchávám pláč z jejího pokoje.
Je mi líto, že nevím, co se děje. Chci vidět tatínka.
***
Dny a týdny ubíhají a víly k nám už nechodí. To hrůzyplné ticho se k nám vkradlo nastálo. Všeho je málo. Stíny se prodlužují tak brzo. Halí naše životy. Jsou všude. Ukradly světlo.
Venku také mnoho lidí není. Jen listoví, které šumí pod nohama. Dokud se nespustí déšť. Ukrývám jeden list do rukou. Na památku.
***
Slzy. Vílí slzy.
Pláče si do sukně.
Zhroucená na židli.
Stojím před ní. Asi na dva metry. Žmoulám si tílko.
Ze sbírky: 1938-1945
02.03.2012 - 21:41
Tančily, víly, tančily...
přes křídla, slzami zlámaná,
tančily od půlnoci do rána
tančily,
dávaly radost
tančily
i když padaly únavou.
Krásné.
přes křídla, slzami zlámaná,
tančily od půlnoci do rána
tančily,
dávaly radost
tančily
i když padaly únavou.
Krásné.
04.02.2011 - 00:38
Smutek na mne poslal svůj závan mrazivý,
temná to doba byla, tak se mi nikdo nediví.
Procítěné je to a pravdivé velice,
jako bych stál pod oknem pozoroval to z ulice.
temná to doba byla, tak se mi nikdo nediví.
Procítěné je to a pravdivé velice,
jako bych stál pod oknem pozoroval to z ulice.
05.02.2009 - 09:11
chapu jak to myslis... holky se zamerily na moment a pocity v nem (a to je take spravne, proto jsem to psal)... a jsem rad za jejich hezke komentare, protoze se do toho vzily. ty mas take pravdu v tom, ze tomu chybi pavouci sit.. tu ale rozpradam v ramci vetsiho celku. tahle kraticka povidecka je soucast sbirky z urcite doby. ma sice zatim tri prispevky, ale je tezke do ni vkladat neco noveho, aby to nevyznivalo kycovite, stereotypne a prvoplanove... ale mozna nakonec i z te sbirky vyjde "jen leporelo" :). budu se vsak snazit aby ne. je pro mne hodne dulezita...
diky za komentar z nadhledu... mam rad, kdyz se mi objevi u dila nazory z ruznych stran...
diky za komentar z nadhledu... mam rad, kdyz se mi objevi u dila nazory z ruznych stran...
04.02.2009 - 21:30
Přesto, že tyto útvary moc nečtu, tady jsem to zkusil. Body nedám, možná až se potkáme dám pivo na mě. Na chlapa je to kouzelně jemné a procítěné, což tady děvčata ocenila, ale mě tam něco chybí. Víš jsem intitivní čtenář a aby to dostalo i mne, chybí tomu pavoučí síť, do které by ses zamotal. Pro mne to je lepolero s kouzelnými obrázky, ale celkový vjem z toho do sebe nedostanu.
03.02.2009 - 21:16
Slzy. Vílí slzy.
Pláče si do sukně.
Zhroucená na židli.
Stojím před ní. Asi na dva metry. Žmoulám si tílko.
...to s tim tilkem!! to je tak...zivy... presne jak napsala verun, vidim malyho kluka...co kouka a nevi co rict...
je to fakt dokonaly... ten tabak a dopisy... ma to fakt hodne do sebe...
Pláče si do sukně.
Zhroucená na židli.
Stojím před ní. Asi na dva metry. Žmoulám si tílko.
...to s tim tilkem!! to je tak...zivy... presne jak napsala verun, vidim malyho kluka...co kouka a nevi co rict...
je to fakt dokonaly... ten tabak a dopisy... ma to fakt hodne do sebe...
23.01.2008 - 22:35
Ja víly nemám veľmi rada... Práve keď v nich človek začne naozaj veriť, rozplačú sa a odletia... preč... :( Dojímavá, krištáľovo čistá a jemná poviedka!
20.01.2008 - 13:44
dojalo mě to...fňuk...vcítit se, cítit, vidět a možná plakat, že život je strašně nefér...
19.01.2008 - 21:57
aaah to je teda něco...ten vílí motiv tomu dodává něco tak křehkýho...nadčasovýho, konec není pro citllivý povahy jako jsem já:-) jsem na tom stejně jako verča, uplně mě to dostalo!!!
19.01.2008 - 20:13
tomee...to je krasnyy..tak krasny..ze me to uplne dostalo...zmoulam si tilko..jezis,to me uplne dojima..vidim malyho kluka,jak nevi co a jak...a ty vili tanecky na zacatku..nezny..krehky...maminka a tatinek,ty obrazy tak jasny...rodina z kdysi...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vílí slzy : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Kadiš
Předchozí dílo autora : Nad hlavou létají supi
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Singularis řekla o BorůvkaB :Inteligentní a zajímavá autorka. Škoda, že píše hlavně básně. I když někdy nedomyslí všechny souvislosti, její próza má hlavu a patu a dobře se čte. Z jejích zápisků doporučuji "Černá a černobílá".