Neděle, těsně před rozedněním, zima, ticho... a osamělej muzikant, kterej přišel o nástroj...

zase jen takový výkřik... snad už jsem si těch smutků konečně užil dost...

milióntádvěstětisícísedmsettřicátášestá básnička o smutné náladě

Už jsem si kdysi podobnou básničku napsal. Ale kdykoli se do těch míst dostanu, přepadají mě stejné pocity. Mrežnica je jednou z nejkrásnějších řek Chorvatska. Od dob občanské války má zaminované břehy. Nádhernej a strašně smutnej kraj plnej slunce, vůní, bylinek, vodopádů, ale taky opuštěných rozstřílených domů, pomníčků a všudypřítomných cedulí s lebkami.

Starší báseň, ale včera mi celý den zněla v hlavě jako mantra - a pomáhala mi projít skrz včerejší "malou temnou noc duše"... děkuju :-)

zase jen taková chvilka... noc ze soboty na neděli - zhruba půl páté, prázdné ulice, na zádech havarovaná harmonika, v duši tak nějak všelijak...

Korporátní zamyšlení... Poupraveno pro písničku.

Asi by som ju nemala vôbec publikovať. Úprimne, nemám z toho dobrý pocit, ale keď už vznikla,prečítajte si, ako pokračuje moja životná telenovela... (teda, ak to niekoho vôbec zaujíma, samozrejme) Čoskoro ju stiahnem. Celkom určite. https://www.youtube.com/watch?v=2pwT2wiZsg0

zavřete oči a uvidíte... jen ne Soču

Oklamán svědomím...