Oko noci

Když slunce ani paprsek,
když šeří se a stmívá,
když na obloze ani hvězdy,
já teskný pocit mívám.

Když noc jak křídla havraní,
když truchlivě mi zpívá,
když téměř klepe na okno,
ten teskný pocit mívám.

Jakoby vytratil se smích,
jakoby v světě neměl místo,
jakoby temnota mě pohltí
a v temnu není čisto.

Když černé oko noci,
když se na mě dívá,
když spaluje mě zevnitř,
já teskno v srdci mívám.

Když okno už se otvírá,
když vrže píseň tklivá,
když není kapky naděje,
to teskno v duši mívám.

Jakoby uhaslo mi světlo,
jakoby kleslo někam ke dnu,
jakoby černý oheň drtil
a naděj není v černu.

Když tiché listů šumění,
když v mlčení se promění,
když není ptačí zpěv,
na duši nosím kamení.

Když v tom mém tichém snění,
když strach mi z očí pění,
když zrada duši dusí,
víra je pod kamením.

Jakoby zmizelo i teplo,
jakoby jenom chlad mě drásal,
jakoby plnilo mě prázdno
a v prázdnu není spása.

Když strach se s žalem žení,
když není potěšení,
když plamen svíce hasne,
já ležím pod kamením.

Když oken tiché chvění,
když v dunění se mění,
když místo zpěvu řev,
již není žal - nic není.