Všechno se rozpadá

Ailin: Moc hezká.

štiler: Děkuju Ti za tak krásný komentář... tohle je jazyk, kterému já rozumím: a vystihl jsi to skvěle.

zdá se mi
že je jak výtah v přízemí
co níž pak nedojel
že je jak střepy
plná duše skel
tíživá smutná nálada
když všechno se
kolem rozpadá

Ailin: Ano, to jsou ta slova. Neuvěřitelně krásná, skromná a moudrá...

DDD: "básníci básně neskládají
báseň je bez nás někde za
a je tu dávno je tu od pradávna
a básník báseň nalézá" ... :-)

DDD: Já s tebou souhlasím, cítím to úplně stejně jako Jan Skácel... Ty básně odkudsi přilétnou, v jediném okamžiku - a když jsou krátké, tak je stačím zapsat tak, jak jsou. Když jsou delší, tak si je přesně celé "nezapamatuju" :-D - a potom je "dohledávám" (znovu se na ně ladím a znovu je přivolávám) přesně tak, jak to popisuješ :-) . Jen to mám tak, že soudcem v tom, jestli už jsou celé, je pro mě hlavně moje srdce. Ostatní lidé můžou mít jiný názor na to, jak by báseň měla vypadat - ale to už by byla "jejich " báseň, a ne "moje"...

Ailin: Já naprosto rozumím tomu proč a jak píšeš básně. Mám to hodně podobné. Nemám rád styl typu "tak, teď si sednu a napíšu báseň". Báseň musí přijít sama. Ona musí chtít, ne já. Pak je opravdová a upřímná. To je na první pohled poznat. Proto moc rád čtu tvoje dílka. Tohle všechno v nich nacházím.
Ale nemyslím ani, že je špatné básně upravovat. Respektive - není potřeba se tomu bránit. Už se opakuju, ale napíšu to znova. Kdysi pan Skácel řekl něco zhruba v tomto smyslu - "Básník básně nepíše. Básně už jsou a on je pouze hledá." To je pro mě strašně krásná myšlenka. A vždycky se zamýšlím nad tím, jestli už jsem ji našel celou, nebo jestli ještě chvíli hledat. A myslím, že o to je čas s ní strávený vlastně delší a tím i krásnější :-)

Pavla358: Ano, každý si musí pomoci sám - a přece si všichni navzájem pomáháme, vlastně úplně vším... :-) Díky za komentář :-)

Lenča: "Jsme v tom sami a... přece ne" - přesné... Díky za souznění, Lenčo...

Orionka: Nemám nic proti Tobě, ani proti Tvému přístupu - jen bych si ráda ponechala právo na přístup svůj. Nemám prostě potřebu na svých básních ani na dílech druhých lidí cokoliv "vylepšovat": beru je takové, jaké jsou, a buď se mi líbí, nebo nelíbí. (To, co se mi "nelíbí", nepovažuju tím ale za "špatné" - jen to se mnou prostě nesouzní, nechápu to apod. - anebo, někdy, je to i proto, že se mě to něčím dotýká.)

Takový je život,každý si musí pomoci sám,jinak moc pěkná báseň.

Ailin: :-D

Krásně, trefně, jasně a stručně vyjádřený důvěrně známý ´stav´. Jsme v tom sami a... přece ne .)

Ailin: Jestli píšeš deník, je tady na něj rubrika. Tam jde kvalita děl úplně stranou a myslím, že si jí nikdo nevšímá (já tedy určitě ne). Jinak se to tu jmenuje literární server, takže věci v dílech logicky pokládám za literární pokusy a tak se k nim stavím. Ale pokud máš problém s upozorňováním na cokoliv formálního, samozřejmě to budu respektovat, o nic nejde - snad jen o malé nedorozumění :).

Amelie M.: Já vím, že jsou na mě všichni hodní... (a děkuju za to :-) ) ... ale to tak bylo vždycky. To asi bude tím smajlíkem "šetřete mě, prosím" :-D . Ale tak ráda bych tu měla i nějakou škatulku, kde nejde o kritiku, soutěžení a zlepšování se... ale "jen" o sdílení, souznění, vzájemnou podporu... Ne umělecká díla a jejich hodnocení, ale léčení duše. Asi ji zkusím založit...

milá Ailin.. já myslím, že to docela funguje, vždyť oni jsou na tebe, ač kritičtí, tak hodní! :)) tobě osobně přeji, at ty ozvěny už chodí co nejméně nebo vůbec :)

Amelie M.: A vidíš, Amelie... já myslela, že mě Tvůj amatérský šuplíček ochrání před kritikou - a nějak to nevyšlo :-D . Tahle báseň je pro mě hodně citlivá, protože za ní jsou propasti temné noci duše - a odraz ode dna. Kdysi jsem to zažila ve velkém - a před pár dny v malém, jako ozvěnu.

Thesssinka: Díky... To jsi vyjádřila moc hezky: "vtělit se do básně"... Taky to tak mám :-)

shane: Děkuju Ti.

Jiří Turner: Děkuju za názor... Mantra to určitě není. Spíš léčení na principu "podobné léčí podobné"... Není to vlastně ani báseň - spíš léčení duše.

Orionka: Děkuju Ti za názor... Když já to mám prostě úplně jinak. Já ty básně nevymýšlím ani nepřemýšlím o tom, jaké slovo by bylo vhodnější - a nemám vůbec žádné literární ambice. Básně přicházejí, už "hotové" (většinou v nějakém pro mě silném okamžiku) - a já je jen zapisuju, a nic se na nich nesnažím vylepšovat. Jsou takovým mým "deníkem": jsou v nich zakódované moje prožitky, city a pocity, láska i smutek. Pokud se najde někdo, kdo z nich má radost - je to pro mě důvod, proč je tady zveřejnit. Nechci být dobrá nebo lepší: chci být pravdivá - taková, jaká v dané chvíli jsem. Přijímat se i se svými smutky, nedokonalostmi, propady, neumělostmi... Nechci být literátem: chci být sama sebou.

opět pěkná miniaturka k zamyšlení.. působí smutně, ale na konci to uvědomění, je vlastně optimistické..

mám ráda básničky, do kterých se dokážu vtělit, a tahle to je...krásná :)

Ailin: Ailin:
Nač mnoho slov, když smutek v srdci vládne,
naznačit jen a opět kráčet dál,
porozuměl, kdo bez myšlenky zrádné
četl a pak zas dál se ubíral...
:-)))
Vždycky jsme to zas jen my, kdo se nakonec zvedne a jde dál, tu rázně a jistě, tu zas nejistou chůzí opilého námořníka...
:-D

Použila´s v anotaci slovo mantra. I mně to přijde více jako mantra a méně jako báseň. Tou správnou mantrou by to bylo, kdybys všechny zápory a negativa přeměnila v jejich antonyma. :)

Když se v básni o pár slovech dvakrát objeví slůvko "sama", tak mi to prostě zabliká - nemůžu za to, asi nějaká porucha :). Jinak oceňuji, že umíš málem vyjádřit docela dost. Na Amatérský šuplík to určitě není špatné :)).

DDD: Děkuj Ti... mlčení je někdy víc než slova. A naslouchání víc než mluvení.

Napsal jsem sáhodlouhý komentář, ale pak ho radši smazal. Řeknu to jednodušeji. Hodně se vždycky nemusí říkat jen velkými slovy. A já tvým slovům prostě věřím.

Devils_PIMP: No... kdybych tu měla popisovat okolnosti, za jakých báseň "přišla"... tak by ses asi divil, co všechno je "v ní" schované... Ale kouzlo je právě v tom, že v tom každý "slyší" něco jiného, něco svého... nemusíme to ani chápat, ale můžeme to cítit. Nějak se nás to dotkne - a něco to v nás rozrezonuje... anebo taky ne.

Devils_PIMP: Má to srdce a jednoduchost ... A v jednoduchosti je krása. A tady i krása melodie, no :-)

Ailin: No, učim se kritizovat na pokusných králících :-D Ta noc byla ovšem hrozná, navíc ještě děsivej sen ... Za to určitě může Puero :-D ;-) PS: Myslím, že u Tebe ani negativně-konstruktivní kritiku nepoužiji, ale kdo ví, třeba někde zapomeneš čárku nebo tak :-D ;-)

Devils_PIMP: Ó, děkuji... :-) ... Namasté.

Zamila: Tak doufám, že podobně jako u mě, i tu Tvou "malou temnou" prosvětlilo dnešní krásné ráno... :-) ... a díky za krásnou pozitivně-konstruktivní kritiku :-D

Zamila: Mno a poví v zasadě řekla mám tě ráda a scházíš mi - ale prostě ma to podle me naboj takovy to neco- co jinym dilum chybi.

vanovaso: Díky... vždyť víš... musíme sami, ale jsme tu spolu: jeden za všechny - a všichni za jednoho :-)

Devils_PIMP: "Nic vlastně nepovíš." - Ty seš dobrej :-D

Proc i kdyz se mi ten styl nelibi tak te musim chvalit - proste to uz je po druhy co me z tve basne zamrazilo v zadech. Nic vlastne nepovis ale ta melodie je podle me FAMOZNI!

Taky jsem včera měla "malou temnou noc duše"...

Báseň je opět skvělá. Tvoje poezie si totiž na nic nehraje, je tak průzračně čistá, až má na čtenáře uklidňující vliv ...

Ani mi tam tudíž nevadí to "jsou" na konci verše z důvodu dalšího rýmu :-)

To musím já sama... Trefné... Ktasně vyjádřený pocit

mannaz: Malá kapička odhodlání v moři smutku... :-) ... ale i ona má svoji sílu. Děkuju... :-)

V pár slovech hromada citu. Cítím a vnímám, smutek, ale i odhodlání. Moc dobrá.

oslov radek: Děkuju...

líbí