pokračování a zase mi byla inspirací Megs. Díky ;)

snad něco co se dá číst, snad něco u čeho neusnete, snad něco co dočtete do konce, snad něco... První díl

Věnováno Megs... i holka na vozíčku může mít štěstí v lásce, ne?:)

Prosím prosím napište mi kometář co si o celé povídce myslíte. Zajímalo by mě, jaké dělám chyby, atd. děkuju moc :-)

další pokračování, doufám, že vás to trochu zmate.... díl druhý! Kdo nezná pana Fukse, tak nepochopi...ale to nevadi...

a již třetí díl...věnování je zas pro Megs. :)

když ho zrovna nemáme vzpomíname, jak to s ním bylo krásné...

je to už trochu starší dílko...

Ano...nejen básník spisuje osudy ostatních, ale má svůj vlastní.

jen pokus...pokud se bude líbit, tak by mohl mít pokračko...

zahřívá naše srdce...

abychom ho neslyšeli a nevyplašili...

všimnem si ho ale?

Tak a je tu závěr :-) nevím jestli se líbilo, ale je to moje první povídka

zaklepe a vstoupí...

aneb Pro chvíli ukradenou těm šťastnějším! Bez "bonne fin" , možná jen trochu víc s láskou:) -mezi řádky- Asi proto, že " zpěvy deště, síla poesie a já prosím ještě, ať kapka kapku bije " dopršelo! / ode mě Vám k mým včerejším narozenám:D /

ale jednou musí o dům dál...

Happy endy nečekejte od spisovatelů a dramatiků, ale od života:o) Stále a snad ne napořád bez múzy, jen ve mně ten obraz cosi zanechal...touhu po malíři ?

tak trochu sen, tak trochu realita...tak trochu výkřik...tak trochu prostě já!