Malý skok o čtyři roky do budocnosti...
přidáno 15.06.2010
hodnoceno 3
čteno 1059(8)
posláno 0
O čtyři roky později…


  Kradmo se rozhlédla salonkem a pohled ji padl na muže oblečeného v zelených kalhotách a kaki košili. Ač byl v matných barvách, zářil mezi všemi těmi černobíle oděnými gentlemany. Zaostřila své oči na jeho tvář a v tu chvíli se jí zastavilo srdce. V hlavě jí proběhlo: ‚To nemůže být on. Odjel přeci, co by tu dělal?‘ Ale jeho postava, způsoby a tvář ji přesvědčovala. Sklonila se ke svému snoubenci: „Olivere, omluvíš mě na chvíli?“ Neznatelně přikývl a dál zaujatě poslouchal pana Hatese, který mu popisoval současný stav v Americe. Se skleničkou v ruce se vydala směrem k němu. Žlutozlaté šaty se jí při chůzi vlnily kolem těla a prozrazovaly její křivky.
  „Promiňte…“ ozvala se za jeho zády. Tomáš se otočil, překvapen ženským hlasem, že by si ho někdo všiml? Nikola se zářivě usmála. ‚Opravdu to je on.‘
  „Ahoj,“ pozdravila ho. Tomáš si ji prohlédl očima jako rentgenem od noh přes výstřih až po oči, kde se zastavil.
  „Jé ahoj,“ potěšeně ji pozdravil, když ji poznal. ‚Konečně někdo známý.‘
  „Teda, páni, ty ses vrátil. Co tu děláš?“
  „Mám teďka dovolenou, tak jsem se rozhodl, že přijedu domů. Kamarád mě sem přivedl a pak někam zmizel,“ otočil se jako by ho hledal.
  „Ahaaa. Na jak dlouho jsi přijel?“ vyzvídala. Byl to pro ni jako sen, vidět ho staršího. Před ní stálo něco, co si přála už pět let a rozhodně ho nechtěla jen tak nechat proklouznout mezi prsty. V hlavě už spřádala plán.
  „Už jen pár dní. A co tady děláš ty?“ zeptal se s neobvyklým zájmem, protože si ji zde nějak nemohl představit.
  „No ehm… rodinné důvody,“ zadívala se za Tomášova záda, kde stál Oliver.
  „Ty tu máš rodinu?“ zeptal se nechápavě,
  „Dalo by se říct,“ přikývla a když se na ni tázavě podíval, tak pokračovala, „můj snoubenec to tu pořádá,“ vysvětlila a rychle se podívala jinam.
  „Teda,“ řekl zaskočeně a podivně se zatvářil.
  „Co?“ zeptala se.
  „Nevěděl jsem, že… no to je jedno pouze mě to překvapilo. Hodně štěstí,“ vykoktal ze sebe.
  „Jo, děkuji,“ usmála se, „teda páni, jsi tady po pěti letech?“ změnila téma.
  „Jo, po pěti. Je to už doba,“ přitakal jí. Nikola se musela na uklidnění napít šampaňského.
  „Jak se ti daří?“ zeptala se, když polkla a opět se na něho podívala.
  „No jde to,“ usmál se spíš pro sebe a přes tvář mu prolétl zvláštní výraz. Chtěla vědět, co ho právě napadlo, ale neodvažovala se zeptat.
  „Máš moc práce?“ vyzvídala dál.
  „Je to dost namáhavé,“ přikývl, „ale já si nestěžuji.“
  „Asi tam máš konečně tu svoji dávku adrenalinu, viď?“ opět se zasmála. Pamatovala si ho jako vždy neutuchajícího sportovce, který vyhledával různé bláznivé sporty.
  „Někdy až moc,“ zasmál se s ní. Všimla si, jak se Oliver otáčí kolem sebe a hledá ji. Nechtěla, aby Oliver přišel za ní a seznámil se tak s Tomášem. Musí co nejdříve odejít.
  „Jejda musíš mi o tom povyprávět, ale teďka budu muset jít,“ vysvětlovala spěšně, „máš někdy čas? Mohli bychom si někam sednout,“ navrhla spěšně.
  „To zní dobře. Řekni si kdy.“
  „Hodilo by se ti třeba v pondělí o půl jedné? To mám ve škole volno,“ vysvětlila.
  „Dobře, mám tě někde vyzvednout?“ zeptal se nenuceně.
  „Ehm… nemusíš,“ zářivě se na něho usmála, „sejdeme se v jedné kavárně dole na náměstí. Určitě ji najdeš,“ zase se usmála, „měj se krásně,“ zamávala mu a odcházela.
  Po zbytek večera, ale nemohla od něho odtrhnout oči. Pořád ho z dálky pozorovala a někdy se jejich oči střetly. Cítila, jak se jí vpíjí do očí a také do srdce. Všechno se to vracelo. Její city, které se snažila pět let potlačit, se jí draly na povrch. Zasáhlo jí to nečekaně plnou silou. Ví, že ho miluje a vždycky milovala. Dlouhé odloučení na tom nic nezměnilo. Smutně se podívala na Olivera, ale do očí mu však pohlédnout nedokázala. V tu chvíli nevěděla, co bude v budoucnu. Věděla jen jedno: ‚Zase odjede.‘ Opět ji tu nechá samotnou, opustí ji a ona bude muset zase sbírat a lepit své srdce. Jen co na to pomyslela, zaryla se jí tam velká rýha…

přidáno 21.01.2013 - 07:27
nesouhlasim s Vama devcata...nektere vety mi prisly krkolomne...a nevzhledne, ale je fakt ze me to navnazuje k dalsim dilum ale jen proto abych vedela, co predchazelo...:) jinak styl je velmi ctivy
přidáno 15.07.2010 - 14:35
pro mě taky :-)
přidáno 19.06.2010 - 19:23
Tahle část je zatím nejčtivější, tedy alespoň pro mne. Tak pokračuj dál.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Přítomná budoucnost IV. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Přítomná budoucnost V.
Předchozí dílo autora : Přítomná budoucnost III.

»jméno
»heslo
registrace
» narozeniny
veronika [16], Erisstees [10], rozervaný básník [15], deeaka.a [15], Pucik88 [11], Ztracen v davu [11], Azriel [10], Sameri [9], vali [5], Klára Anna Keclíková [6], Nameless97 [5], kamikov [6], siwkova@post.cz [1]
» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :
Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

MacBook Air 15

Na skvělém Macbooku Air vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2023 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku