Neděle, těsně před rozedněním, zima, ticho... a osamělej muzikant, kterej přišel o nástroj...

po dlouhé době něco, s čím jsem spokojená - obraz na téma smutek

básně/loučení. clark.

zase jen takový výkřik... snad už jsem si těch smutků konečně užil dost...

Korporátní zamyšlení... Poupraveno pro písničku.

Už jsem si kdysi podobnou básničku napsal. Ale kdykoli se do těch míst dostanu, přepadají mě stejné pocity. Mrežnica je jednou z nejkrásnějších řek Chorvatska. Od dob občanské války má zaminované břehy. Nádhernej a strašně smutnej kraj plnej slunce, vůní, bylinek, vodopádů, ale taky opuštěných rozstřílených domů, pomníčků a všudypřítomných cedulí s lebkami.

zase jen taková chvilka... noc ze soboty na neděli - zhruba půl páté, prázdné ulice, na zádech havarovaná harmonika, v duši tak nějak všelijak...

milióntádvěstětisícísedmsettřicátášestá básnička o smutné náladě

Starší báseň, ale včera mi celý den zněla v hlavě jako mantra - a pomáhala mi projít skrz včerejší "malou temnou noc duše"... děkuju :-)

jediná funkce kterou můžu plnit v dole je kanárek

zavřete oči a uvidíte... jen ne Soču

propadla jsem všeobecné tendenci psát nechutné valentýnské básničky.