Neděle, těsně před rozedněním, zima, ticho... a osamělej muzikant, kterej přišel o nástroj...

po dlouhé době něco, s čím jsem spokojená - obraz na téma smutek

básně/loučení. clark.

zase jen takový výkřik... snad už jsem si těch smutků konečně užil dost...

milióntádvěstětisícísedmsettřicátášestá básnička o smutné náladě

Starší báseň, ale včera mi celý den zněla v hlavě jako mantra - a pomáhala mi projít skrz včerejší "malou temnou noc duše"... děkuju :-)

Korporátní zamyšlení... Poupraveno pro písničku.

Už jsem si kdysi podobnou básničku napsal. Ale kdykoli se do těch míst dostanu, přepadají mě stejné pocity. Mrežnica je jednou z nejkrásnějších řek Chorvatska. Od dob občanské války má zaminované břehy. Nádhernej a strašně smutnej kraj plnej slunce, vůní, bylinek, vodopádů, ale taky opuštěných rozstřílených domů, pomníčků a všudypřítomných cedulí s lebkami.

zase jen taková chvilka... noc ze soboty na neděli - zhruba půl páté, prázdné ulice, na zádech havarovaná harmonika, v duši tak nějak všelijak...

Oklamán svědomím...

Rozhodoval jsem se, jestli to nedat spíš do deníku. Měl jsem hroznej víkend. Dvě noci za sebou rozdávat radost, to člověka vyčerpá :-) Sobota, čtyři ráno, dvacet pod nulou, osamělá dodávka a v ní zoufalci s lahví vína, kterou sebrali někde na stole :-) Příště už budu veselejší, fakt!

hodně průhledná hádanka a panští psi