Touhy kosatců.

ioreth: ano, to sedí.

květy zla. taková prokletá básnířka :)

princeznacarodejkaZ: Děkuji, vážím si toho :)

Co z tebe vyšlo, je krásné, posmutnělé s jiskřičkou naděje, líbila se.

lakomec: samiVdavu: Děkuji :)))

Velmi mi to připomíná českou dekadenci z přelomu 20. století. Ta harfa mi zase trochu evokuje Máchu, tomu se prostě nikdo nevyhne a nechápu to jako mínus.

Beru to jako výčet jaksi významově zhuštěných obrazů, který sugesci nálady dodává intenzitu. Pokud chápu dobře, tak nálady úpadku, rozkladu, beznaděje. A z tohoto hlediska se podle mě záměr povedl.:)

A ještě, pěkně volená slova.

Květy nebo klín?
Květina nebo člověk?
Takové básně chci číst častěji. Nejlepší je druhý řádek. Celkově je to dobře uchopitelné, pro čtenáře pohodové, ale ne laciné. Poměrně dost básní končí časovým údajem nebo neurčitostí, zde mi to ani tolik nevadilo, když už déšť, tak je alespoň kyselý.
Jen tak dál.

Ó, nevěřím, že mohou také květiny hnít, či jinak podléhat rozkladu a smrti! A pokud něco takového hrozí, že se nenajde někdo, kdo by uchoval jejich krásu a vůni a svěžest. Takové věci je přece nezbytně nutné zachovat za každou cenu! (A nepodaří-li se to, nesmí se to svět nikdy dozvědět.)