Starší báseň, ale včera mi celý den zněla v hlavě jako mantra - a pomáhala mi projít skrz včerejší "malou temnou noc duše"... děkuju :-)

Starší báseň... oko tornáda jednoho bolestivého rozchodu: oko klidu ve smršti emocí.

Záznam z porady je fiktivní, jakákoli podobnost se skutečnými postavami je náhodná, jediný jmenovaný nebyl v tomto tisíciletí příslušníkem žádných ozbrojených složek Závodní bi - turbo triolet na slova: plán, smích, podezření, důvod, nábřeží

Smuténková...

Neděle, těsně před rozedněním, zima, ticho... a osamělej muzikant, kterej přišel o nástroj...

tak voní láska...

Venku sice neprší (spíš sněží), ale pocity jsou stejné.

(zimní, smutná, aktuální...)

Terapie, nic víc... Ale pomohla :)

Jeden starší kousek. Tohle jsem napsala dva dny po Havlově smrti a vybavilo se mi, když jsem dnes četla, jak pokračuje plivání z Hradu na Peroutku. Asi není potřeba nijak aktualizovat, základní myšlenka je stejná a bohužel stále stejně platná.

Už bych měl spát

starší báseň, dnes jsem si na ni (nevím proč) vzpomněla...

básně/loučení. clark.

Už jsem si kdysi podobnou básničku napsal. Ale kdykoli se do těch míst dostanu, přepadají mě stejné pocity. Mrežnica je jednou z nejkrásnějších řek Chorvatska. Od dob občanské války má zaminované břehy. Nádhernej a strašně smutnej kraj plnej slunce, vůní, bylinek, vodopádů, ale taky opuštěných rozstřílených domů, pomníčků a všudypřítomných cedulí s lebkami.

...malá podzimní...