Terapie, nic víc... Ale pomohla :)
23.08.2015 14 969(14) 0 |
Smutek mě ubíjí...
Tak čeho se mi nedostává?
Kéž tuším, co to je,
smím obhájit svá práva.
Stesk srdce rozdírá...
"Však po kom?" ptám se.
Mít aspoň představu,
jsem blíže spáse.
Prosím tě, žádám tě,
odhal mi, kdopak jsi!
Skonči to drásání
duše mé na kusy...
Tak čeho se mi nedostává?
Kéž tuším, co to je,
smím obhájit svá práva.
Stesk srdce rozdírá...
"Však po kom?" ptám se.
Mít aspoň představu,
jsem blíže spáse.
Prosím tě, žádám tě,
odhal mi, kdopak jsi!
Skonči to drásání
duše mé na kusy...
Ze sbírky: Duše píše... básně
26.09.2015 - 10:24
Gabriela: Děkuji, to mě moc těší. :)
Psaní je pro mě terapie, v každé básni si něco "řeším", jinak to asi ani neumím...
Psaní je pro mě terapie, v každé básni si něco "řeším", jinak to asi ani neumím...
24.08.2015 - 12:47
Rytmika vcelku fajn - jen ta poslední strofa ..., no, budiž ;-) Každopádně jsme rádi, že jsi zase tu :-) Tak nebuď smutná ;-)
23.08.2015 - 16:37
Některé krize se vrací ve vlnách...Vypsat se z toho, či odvrátit pozornost jiným směrem pomáhá...:-)
23.08.2015 - 14:45
Ach, nádherná... a zrovna sedla do noty... jakoby čas zapomněl hojit a budoucnost je v nedohlednu... žít tady a teď taky není vždy snadné...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Postrádám... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Živote, učíš mě
Předchozí dílo autora : Jak krásná je smrt...