Daleko je do nebe

Marnerin: Děkuju Ti... :-) ... měj se hezky.

Nádhera, jak je psaná od srdce.

Yana: Díky... vidíš, já ani nevnímám, jaké rýmy tam jsou (a jestli tam vůbec jsou)... :-D

je to krásná melancholická pocitovka, kde rýmy sebe, nebe, tebe mají své místo a vůbec nezní kýčovitě

Manni: Děkuju... :-)

Zamila: Děkuju... jsem na rozpacích, zas až tak dokonalá mi nepřipadá. Možná proto, že mám ty "svoje" básně ráda všechny stejně, nějak nejsem schopná je mezi sebou srovnávat - mám je ráda všechny. Ale jsem samozřejmě ráda, že se Ti líbí :-)

Nádherná :-)

Krásná, perfektní ! Formou, zněním, myšlenkou i dozníváním ... :-) To je přesně ta dokonalá, na kterou jsem čekala :-D Není co vytknout. A ta růže, ta je úplně živá ...

mannaz: Díky za milý komentář... U jezírka, tam se musí kameny cítit moc dobře :-) . A u jezírka s kameny se možná ani člověk nemůže cítit sám... V přírodě se nikdy sama necítím. Mezi lidmi někdy ano...

Krásné vědět, kam/ke komu jeden patří (vědět to srdcem, celou svou bytostí). Hrozně bolavé být pak sám (je to bolest neúplnosti).
Kameny jsou krásné. Jsou to kusy Země, našeho domova. Sbírám si je k jezírku. Domů nesmí, překáží (ne mně).

Lenča: Taky mám sbírky... těch "drahých" - i těch drahých mému srdci. Příhoda ze stěhování: stěhovák-profesionál ke kolegovi: "Ty vole - kameny jsem teda ještě nestěhoval..." :-D

Krásná :) I smutek má v nás své místo. Jen ať příliš a dlouho nebolí.
Taky miluju kameny - odmalička jsem je fascinovaně sbírala a později jsem si pořídila sbírku krystalů. Ač nejsem příliš na hmotu, pro ně mám prostě slabost. Snad proto, že umí léčit duši :) Vlastně nejen ty drahé .)

vanovaso: Díky... :-) ... já taky. Tyhle jsou z jedné vzdálené řeky, blízké mému srdci.

ach, ta je krásná... místo je správné...miluju kameny...