naslouchací povídka

Samozvaná povídka inspirovaná probíhající básnickou soutěží. Jsou v ní použita všechna slova navržená v diskusi kromě „mrťafuk“.

Můj první metahemeralistický pokus. Prosím o názory a kritiku.

Čtvrtá část:-)

Tuhle povídku jsem psala do soutěže na téma "Všude dobře... " Nejsem si moc jistá, jestli se povedla, tak budu ráda za váš názor :)

Přeloženo z angličtiny (v zápiscích); inspirováno Angelou Carter a antologií finského podivna Lesní lišky. Spekulativní fikce.

Krátká experimentální povídka, jejíž působivost má být založena na otevřenosti interpretací, mnohoznačnosti a nedořečenosti. Nevím, jak daleko má k metahemeralismu...

Existují zhudebněné básně nebo zdramatizované romány, ale jakým přídavným jménem charakterizovat to, že tato povídka je inspirována básní?

Volné pokračování kapek nevinnosti.

Některé stavy mysli dokážou překvapit, zvlášť když je neočekáváte ani v těch nejdivočejších snech. Povídka v dopise.

Moře je tajemné a nádherné...a nebezpečné

Den první sevřela Elohima strašlivá vnitřní bitva světla a temna. Jeho vědomí pak pod tíhou puklo a tři světy stvořilo. Prvním světem stala se Naraka. Tam jeden z jeho synů poslán byl a zde, v ohni věčném, armády Daevů stvořil. Dalším světem stala se Svarga. Tam druhý syn přebývá a zde, v záři jeho vlastní, Caelos povstali. Poslední zrodila se Samsara. Bez vládců a pravidel. Den druhý Elohimovo místo Aksaya převzala. Knihu Věčnosti sešila, bezedný kalamář mlékem prvních hvězd naplnila a tři světy spojila do nekonečného cyklu zrození a smrti. Den třetí se tyto světy domovem duší staly. Fragmenty Elohimova vědomí povstaly a schránky k přežití hledat začaly. Elezear, kronikář knihy Věčnosti.

je jaro, tak se snažím být tajemná...

Povídka o tom co jsme a o tom, co může být v nás.