Moderní verze klasické české pohádky v řeči vázané. (Trochu starší text, ale snad nevadí, téma je to myslím věčné.)

No, doraziv domů z našeho srazu, napsav první řádky, mi vytanulo na mysli, že tato báseň musí být nezapomenutelná, ale nakonec z ní vzniklo toto. Nespokojeně si to čtu, nic moc poetického, naprostý průměr, o touhách? O tom, že mi něco nezkyslo? O hraní si a nakonec se někomu "oddávám"? Pak mi to došlo. Všichni jsme tam byli, abychom darovali kus sebe druhým... Otevřenost na psaneckých srazech je jedinečná, děkuji všem.

Doufám, že tohle dílko bude vnímáno s humorem a nadhledem. Ani já ho nemyslím úplně vážně. A jsme na literárním serveru, takže inspiraci můžeme brát všude, ale pořád je to jen literatura :).

:D To jsem vypotil ve škole, když si holky stěžovaly, že jsem jim nikdy nic pořádně nenapsal :D