Krabička cigaret

Od maminky dostávám na uvítanou
další krabičku cigaret.
Pořád jsou teplé
a já střídám svůj dialekt
na obou stranách kašmírové opony.
Chladnoucí trombóny.
Vkládám další na svůj ret,
vkládám další na meruňkový květ
a lvi už neskáčou tak vysoko.
Jen občas zůstanou stát
uprostřed hořících obručí,
občas chtějí jen spát
a usnout mi v náručí
a dětství už necení zuby.
Dětství mě vede ze záhuby
a škrtá a škrtá a škrtá.
Jedna sirka. Druhá. Třetí.
Kolik je na světě dospělých dětí?
Protože já jsem dospělý muž.
Pořád jsem ale i dospělé dítě,
proto pokaždé a křečovitě
mě chtějí nazývat "chlapáku".
Jenže můj kapesní hřbitov
má pořád příchuť tabáku...