08.10.2014 39 1559(28) 0 |
Jak první hrnčíř
plná úžasu a strachu
mohutnou touhu v chlapci hnětla
z vesmírného prachu
tím mocným kouzlem
prastarým.
Jsem čarodějka!
usoudila ohromeně
vlastní mocí unešená
z něžné dívky krutá žena.
Pod roztoužený plamínek
přidala pár polínek
se smíchem sladce
zvonivým.
Když oheň byl tak veliký
že z dálky viděli ho plát
řekla mu:
Dík, už můžeš zhasnout.
Já vlastně nikdy
nechtěla se hřát.
plná úžasu a strachu
mohutnou touhu v chlapci hnětla
z vesmírného prachu
tím mocným kouzlem
prastarým.
Jsem čarodějka!
usoudila ohromeně
vlastní mocí unešená
z něžné dívky krutá žena.
Pod roztoužený plamínek
přidala pár polínek
se smíchem sladce
zvonivým.
Když oheň byl tak veliký
že z dálky viděli ho plát
řekla mu:
Dík, už můžeš zhasnout.
Já vlastně nikdy
nechtěla se hřát.
Ze sbírky: Když psanci inspirují
13.10.2014 - 17:17
Yana: Děkuji za příspěvek. Víš, ono to není ani tak o "takových" ženách, spíš obecně o sklonech, které jsou už v lidské povaze. Moc korumpuje a platí to nejenom v politice. A nemusí v tom vždycky být zlý úmysl.
13.10.2014 - 10:12
už jsem ji četla dřív a říkala si že se prokousám komentáři, ale nechce se mi hodnotím přece báseň, a jako taková je pravdivá, myslím tak všeobecně, jsou takové ženy, některé a víš já jim skoro závidím, jak si umí lehce pohrávat s city a ty o tom umíš zase lehce a nenásilně napsat
11.10.2014 - 18:13
Tak dost lidi...až na několik jedinců, kteří se opravdu věnují básni se tu hádáte jak babky na trhu...jděte si s tím...na vzkazník...od toho tu je...
Takže báseň...je skvělá, sám jsem ten stav párkrát zažil a tady je popsán originálně a se skvělými obraty...
Takže báseň...je skvělá, sám jsem ten stav párkrát zažil a tady je popsán originálně a se skvělými obraty...
10.10.2014 - 19:51
Orionka: Kdyby to bylo jen o nás, je všechno jinak. Kdyby tu někdo jiný psal o lásce, mám tolik důstojnosti, že se mu do toho nebudu plést. Ale někdo má holt málo inspirace, že. No, končím, howgh.
10.10.2014 - 13:27
Zamila: Tak moment, tohle na mě, prosím, neházej :). Já se mezi vás nepletla. Prostě jste napsali krásné verše, ty mi něco sdělily a toto sdělení mě inspirovalo. Od té první básně o malinách – k jejímuž zveřejnění jsem dostala svolení – jsem byla jen němým pozorovatelem, ani jsem nekomentovala vaše díla. A tahle druhá báseň vznikla až poté, co jste oba veřejně oznámili konec. Chápu, že jsi naštvaná, ale nejsem to já, kdo tahá soukromé věci na světlo... a zas a zas a zas.
10.10.2014 - 12:52
Orionka: Dozor: Kdyby se někdo neplet do něčeho, do čeho neměl, zůstalo by jen u krásných pocitů, všechno špatný přišlo až pak. Já teda těžko můžu za to, co se dělo u vás doma. Takže gratuluji, cíl byl splněn.
10.10.2014 - 12:04
E: reakce na komentář
Text:
Přemýšlím, jestli má cenu dále to komentovat.
Tak tedy přece pár slov od Dozoru jako matky, která za mnohé může.
Ano, stačilo jen málo a bylo z toho drama.
Jen jsem se Zamile zmínila a to se smajlíkem, že mládí není ještě ani plnoleté. Je vidět, jak se umí přes ledasco přenést...drama.
Ale tak jsem to prostě cítila.
A tedˇ trošku jinak..nikdo z vás si neumí předstasvit, co se odehrávalo u nás doma. Pár dnů naprosto střídajících se emocí od těch nejkrásnějších po ty nejhorší. Slzy nechyběly.
A že to bylo jen virtuální a snivé Zamilo? Nebylo!
Už to nechci dále rozebírat, jsem ráda, že je lépe a po bouři.
Není mi s toho vůbec dobře. Možná mě pochopí jen další máma.
Severákovi děkuji za básenˇ. Toužím po tom smíření a nestavím hráze. A Orionce děkuji za pochopení. Snad se neměla do toho plést, možná..ale hodně odhalila a trochu ji to taky děsilo.
Vaše básně milostné jsou nádherné a nikdo vám je už nevezme.
Hezké podzimní dny a hodně sluníčka do srdíčka.
----------- původní zpráva -----------
Text:
Přemýšlím, jestli má cenu dále to komentovat.
Tak tedy přece pár slov od Dozoru jako matky, která za mnohé může.
Ano, stačilo jen málo a bylo z toho drama.
Jen jsem se Zamile zmínila a to se smajlíkem, že mládí není ještě ani plnoleté. Je vidět, jak se umí přes ledasco přenést...drama.
Ale tak jsem to prostě cítila.
A tedˇ trošku jinak..nikdo z vás si neumí předstasvit, co se odehrávalo u nás doma. Pár dnů naprosto střídajících se emocí od těch nejkrásnějších po ty nejhorší. Slzy nechyběly.
A že to bylo jen virtuální a snivé Zamilo? Nebylo!
Už to nechci dále rozebírat, jsem ráda, že je lépe a po bouři.
Není mi s toho vůbec dobře. Možná mě pochopí jen další máma.
Severákovi děkuji za básenˇ. Toužím po tom smíření a nestavím hráze. A Orionce děkuji za pochopení. Snad se neměla do toho plést, možná..ale hodně odhalila a trochu ji to taky děsilo.
Vaše básně milostné jsou nádherné a nikdo vám je už nevezme.
Hezké podzimní dny a hodně sluníčka do srdíčka.
----------- původní zpráva -----------
10.10.2014 - 11:13
Orionka: ano, je to jen iluze. Otevírát srdce můžeme, ale ne své....
Tady máš i hudbu a zbytek textu: https://www.youtube.com/watch?v=hqcurdx98fE
Tady máš i hudbu a zbytek textu: https://www.youtube.com/watch?v=hqcurdx98fE
10.10.2014 - 10:51
PrimaDen: Ještě Bestiář do toho... přilíváš olej do ohně :). Ale děkuji za komentář, jsem ráda, že se líbila.
10.10.2014 - 10:49
Severak: Přemýšlím o tom beztrestném otevírání srdcí, jestli nejde jen o iluzi. Už jen proto, že Psanci mohou být chápáni různě - pro mě to není terapeutická skupina se zárukou diskrétnosti, ale literární server a především veřejný prostor viditelný nejen v našem autorském kruhu. Prostě tenký led, na který všichni dobrovolně vstupujeme.
Za ten písňový text moc děkuji.
Za ten písňový text moc děkuji.
10.10.2014 - 10:15
Zamila:
Co je pravda
lež
upřímnost
a láska?
V literatuře nic než fikce
to snad jasné je jak facka.
Víš, je to pořád ten stejný rozpor – realita versus literatura, city versus rozum. Převtělili jste své city v literární dílo. V tom okamžiku jste je posunuli ze soukromé sféry do veřejné a dali všanc. Nastavili jste jim zrcadlo, které však těžko bude věrné, naopak může být i úplně křivé a každopádně jiné, než se vám líbí. To je riziko zveřejnění.
Kdo má právo vykládat své dílo? Jen autor sám? A má pravomoc určovat, jakým směrem má jeho dílo inspirovat?
Nikoli. Jakmile se dílo zveřejní, žije dál vlastním životem. Je jako dítě vypuštěné do světa. A vypouštět do světa bezbranné nemluvně je vždycky riskantní...
Píšeš, že by ti svědomí nedovolilo psát o někom, koho neznáš. Jenže literatura je snad vždycky o lidech, píšeme nejen o sobě, ale i o těch druhých – někdy o těch nejbližších, někdy o úplně vymyšlených, někdy nás inspiruje příběh vzdáleného známého nebo jen zaslechnutá historka. Pak se to v díle přetaví a občas je výsledkem příběh úplně jiný.
Můžeme psát otevřeněji nebo zastřeněji. Myslím, že právě ty jsi psala i velmi otevřeně a nelichotivě o svých bývalých... kteří si to tady samozřejmě nepřečtou :). Já se snažila být spíš abstraktní a diskrétní, a to jak v obou těch básních, tak v komentářích, i když šlo jen o inspiraci.
No a teď je s diskrétností konec :), tak můžu upřímně napsat, že mě mrzí, co jsem nechtěně způsobila. Smazání básně jsi už předevčírem odmítla, tak nezbývá než doufat, že to celé vyšumí, bouře se uklidní a hladina bude zase klidná.
A zbudou jen ty vaše krásné básně... které z mého čtenářského pohledu opravdu stály za to.
Promiň.
Co je pravda
lež
upřímnost
a láska?
V literatuře nic než fikce
to snad jasné je jak facka.
Víš, je to pořád ten stejný rozpor – realita versus literatura, city versus rozum. Převtělili jste své city v literární dílo. V tom okamžiku jste je posunuli ze soukromé sféry do veřejné a dali všanc. Nastavili jste jim zrcadlo, které však těžko bude věrné, naopak může být i úplně křivé a každopádně jiné, než se vám líbí. To je riziko zveřejnění.
Kdo má právo vykládat své dílo? Jen autor sám? A má pravomoc určovat, jakým směrem má jeho dílo inspirovat?
Nikoli. Jakmile se dílo zveřejní, žije dál vlastním životem. Je jako dítě vypuštěné do světa. A vypouštět do světa bezbranné nemluvně je vždycky riskantní...
Píšeš, že by ti svědomí nedovolilo psát o někom, koho neznáš. Jenže literatura je snad vždycky o lidech, píšeme nejen o sobě, ale i o těch druhých – někdy o těch nejbližších, někdy o úplně vymyšlených, někdy nás inspiruje příběh vzdáleného známého nebo jen zaslechnutá historka. Pak se to v díle přetaví a občas je výsledkem příběh úplně jiný.
Můžeme psát otevřeněji nebo zastřeněji. Myslím, že právě ty jsi psala i velmi otevřeně a nelichotivě o svých bývalých... kteří si to tady samozřejmě nepřečtou :). Já se snažila být spíš abstraktní a diskrétní, a to jak v obou těch básních, tak v komentářích, i když šlo jen o inspiraci.
No a teď je s diskrétností konec :), tak můžu upřímně napsat, že mě mrzí, co jsem nechtěně způsobila. Smazání básně jsi už předevčírem odmítla, tak nezbývá než doufat, že to celé vyšumí, bouře se uklidní a hladina bude zase klidná.
A zbudou jen ty vaše krásné básně... které z mého čtenářského pohledu opravdu stály za to.
Promiň.
10.10.2014 - 08:39
Je zajímavá věc pustit si video z Nových dvorů. Srovnat tu atmosféru a myšlenku psanců jako místa, kde můžem otevírat svá srdce celkem beztrestně, s tímhle podivným příběhem.
Budu-li citovat jednu píseň:
* * *
Houpeme lodí
to proto se moře vzdouvá
Nebe je čisté
ta bouře
ta je v nás
To zášť je silnější
než po smíření touha
Tam kde byl most
stavíme každý svou hráz
Budu-li citovat jednu píseň:
* * *
Houpeme lodí
to proto se moře vzdouvá
Nebe je čisté
ta bouře
ta je v nás
To zášť je silnější
než po smíření touha
Tam kde byl most
stavíme každý svou hráz
10.10.2014 - 07:16
Dozor: Orionka: Už toho mám dost ! :-D S nadhledem mně vlastním ;-) musím konstatovat, že báseň je to podlá, zlá a maximálně lživá. A jelikož láska má ráda upřímnost a není se za co stydět, my tři dobře víme (a teď už nejen my tři :-D ), na koho je báseň namířená. Přičemž ta naší velice (ač ne neomylně) vnímavé Orionky (o malinách) jí jen chabě sekunduje. Toto je ovšem mistrovské dílo ženy, která zřejmě nemá co na práci či jí dělá dobře sledování cizích citových telenovel ... :-) Osobně si nedokážu představit situaci, kdy bych někoho, koho znám sprostě a okatě pohanila v básni a pak se s takovou samozřejmostí oháněla její naprostou abstraktností. Urážet city druhých ? Psát o někom, koho neznám ? O jeho důvodech ? Ne, to by mi moje svědomí a čest nedovolily. Ale budiž :-)
Plyne z toho pro vás, milé dámy, minimálně pár ponaučení:
1) Ano, láska je nerozumná. Proto je taky tak krásná. A když už se v jednom mele rozum s citem, ačkoliv cit stejně vyhrává, stává se, že se najde někdo třetí, kdo ty city spolehlivě podkope. No, a stačí málo a je z toho drama. Připisované ve výsledku citově zraněné osobě. Protože moje mladá chlapská inspirace už nepřijde a nezastane se mě, protože už je zkrátka všechno slušně řečeno v prdeli :-D
2) Máte možnost vidět naprosto ojedinělý případ, kdy je láska starší ženy silnější a vytrvalejší než láska mladýho kluka !! Kdy tohle zase zažijete ... :-) A ta láska, ačkoliv zpola virtuální měla sílu - a to mi věřte - větší než nějaká docela živoucí, kterou vídáme denně. Jak jinak si vysvětlit, že ta krutá žena :-D dala té lásce virtuální přednost před šancí rozvíjejícího se vztahu ? A teď je sama, ale nelituje. A dál ? Že by láska narosto neupřímná a čistě hravá napsala od srdce osm básní za týden ? To je asi trochu nonsens, že ...
Takže to by bylo vše :-) Nemám už inspiraci, nemám kolikrát ani smysl pro ironii, protože hrdost je pro mě stejně největší hodnotou ... Jsem ráda, že jsem z tak kouzelného citu mohla napsat tolik pěkných básní, protože teď už dlouho nic nenapíšu ... A říkám si, jak by bylo na světě krásně, kdyby se ostatní nepletli do věcí, do kterých jim nic není ... Mějte se ! :-)
Plyne z toho pro vás, milé dámy, minimálně pár ponaučení:
1) Ano, láska je nerozumná. Proto je taky tak krásná. A když už se v jednom mele rozum s citem, ačkoliv cit stejně vyhrává, stává se, že se najde někdo třetí, kdo ty city spolehlivě podkope. No, a stačí málo a je z toho drama. Připisované ve výsledku citově zraněné osobě. Protože moje mladá chlapská inspirace už nepřijde a nezastane se mě, protože už je zkrátka všechno slušně řečeno v prdeli :-D
2) Máte možnost vidět naprosto ojedinělý případ, kdy je láska starší ženy silnější a vytrvalejší než láska mladýho kluka !! Kdy tohle zase zažijete ... :-) A ta láska, ačkoliv zpola virtuální měla sílu - a to mi věřte - větší než nějaká docela živoucí, kterou vídáme denně. Jak jinak si vysvětlit, že ta krutá žena :-D dala té lásce virtuální přednost před šancí rozvíjejícího se vztahu ? A teď je sama, ale nelituje. A dál ? Že by láska narosto neupřímná a čistě hravá napsala od srdce osm básní za týden ? To je asi trochu nonsens, že ...
Takže to by bylo vše :-) Nemám už inspiraci, nemám kolikrát ani smysl pro ironii, protože hrdost je pro mě stejně největší hodnotou ... Jsem ráda, že jsem z tak kouzelného citu mohla napsat tolik pěkných básní, protože teď už dlouho nic nenapíšu ... A říkám si, jak by bylo na světě krásně, kdyby se ostatní nepletli do věcí, do kterých jim nic není ... Mějte se ! :-)
09.10.2014 - 09:56
Dozor: Moc děkuji za pochvalu i komentář.
A tohle je báseň, ne odsouzení. Jak správně píšeš, dílo není realita, ale domyšlená realita. Je jejím odrazem, vždycky více či méně zkresleným. V tomhle případě je dokonce odrazem na druhou, jde o odraz jiného literárního odrazu a navíc zobecněný s básnickou nadsázkou. Netřeba ho brát zas tak vážně a už vůbec ne osobně. Prostě emoce vyvolávají emoce a ve mně vyvolaly tohle – v tomto mém pocitu je báseň pravdivá, jestli v něčem jiném, to si netroufám posoudit.
A tohle je báseň, ne odsouzení. Jak správně píšeš, dílo není realita, ale domyšlená realita. Je jejím odrazem, vždycky více či méně zkresleným. V tomhle případě je dokonce odrazem na druhou, jde o odraz jiného literárního odrazu a navíc zobecněný s básnickou nadsázkou. Netřeba ho brát zas tak vážně a už vůbec ne osobně. Prostě emoce vyvolávají emoce a ve mně vyvolaly tohle – v tomto mém pocitu je báseň pravdivá, jestli v něčem jiném, to si netroufám posoudit.
09.10.2014 - 09:31
Musím říct, že báseň je to velmi pěkná.
Mám ale jiné mínění o ženě v abstraktním dílku,
jestli tedy mohu:)
Myslím, že ikdyž byla asi nerozumná,
určitě to myslela upřímně.
A nakonec je těžké někoho nebo něco soudit,
když nikdo nemůže vědět, jak to vlastně všechno bylo.
Myslím, že je to v mnoha dílech podobné,
můžeme se domnívat nebo taky domýšlet.
Jako báseň ale moc hezká.
Mám ale jiné mínění o ženě v abstraktním dílku,
jestli tedy mohu:)
Myslím, že ikdyž byla asi nerozumná,
určitě to myslela upřímně.
A nakonec je těžké někoho nebo něco soudit,
když nikdo nemůže vědět, jak to vlastně všechno bylo.
Myslím, že je to v mnoha dílech podobné,
můžeme se domnívat nebo taky domýšlet.
Jako báseň ale moc hezká.
08.10.2014 - 16:57
Zamila: K jádru věci nee, tohle je abstraktní dílko :). Díky za návštěvu i komentář!
08.10.2014 - 16:44
Tady to vypadá, že i poezie dokáže být krutá - s "kapkou mystifikace. Chtělo by to trochu in medias res (!!), jinak pěkná ;-)
08.10.2014 - 12:15
taron: Jak stojí v názvu, je to věčný a obehraný příběh, pořád dokola :). Díky.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nejstarší kouzlo a věčný příběh : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Speleologická
Předchozí dílo autora : Znásilnili noc
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
medvědBrtník [16], loner [13], HulaHoops [11], Eleanthir [11], NightFall [7], Ammes [3]» řekli o sobě
Mamka řekla o casa.de.locos :To ne já- to ten Erben.