Má druhá, rok 2011, když jsem chtěl usměrnit, povzbudit, nabudit

je jen o mně, krutě emocionální...

tak, tak, tak, všelijak:))

nehledejto v tom umění, je v tom jenom úleva...

asociace my, lidé moderní, stejně jako lidé z doby ledové - četla jsem se synem Lovce mamutů :) je to stejné, bylo, jest a bude.

tak překrásné kvítí

že oni o tom neví...

Já vím, je to dlouhý. Ale já za to nemůžu. To ono samo se to. (pozn. aut.: velká písmena v tomto případě neznamenají začátek věty.)

Už nechci nikam spěchat, chci cítit, že žiji, všímat si drobností, které nemám čas vnímat, chci se zahledět do svého nitra...

Doufám, že mi Nohavica odpustí ten půjčenej název, ale jinak to pojmenovat nešlo. Inspirováno nedělním skororánem :-)

a touha znovu Být...