Jeden starší kousek. Tohle jsem napsala dva dny po Havlově smrti a vybavilo se mi, když jsem dnes četla, jak pokračuje plivání z Hradu na Peroutku. Asi není potřeba nijak aktualizovat, základní myšlenka je stejná a bohužel stále stejně platná.

Starší báseň, ale včera mi celý den zněla v hlavě jako mantra - a pomáhala mi projít skrz včerejší "malou temnou noc duše"... děkuju :-)

taková malá stížnost

Záznam z porady je fiktivní, jakákoli podobnost se skutečnými postavami je náhodná, jediný jmenovaný nebyl v tomto tisíciletí příslušníkem žádných ozbrojených složek Závodní bi - turbo triolet na slova: plán, smích, podezření, důvod, nábřeží

...

básně/loučení. clark.

Už jsem si kdysi podobnou básničku napsal. Ale kdykoli se do těch míst dostanu, přepadají mě stejné pocity. Mrežnica je jednou z nejkrásnějších řek Chorvatska. Od dob občanské války má zaminované břehy. Nádhernej a strašně smutnej kraj plnej slunce, vůní, bylinek, vodopádů, ale taky opuštěných rozstřílených domů, pomníčků a všudypřítomných cedulí s lebkami.

Jak ze mě vylítla tak jsem ji zastřeli...

“Oslava?”