Vemte mi smysly, nejvíc cit

Můj synu, houpeš se
na stříbrném koni
dnes nejsem si přítomna
ani v krvi

mé prsty, jejich stín
osaměle kouzlí
s tichou poštou hodin

okolo ulice
obnaženy

v naší čtvrti
pekárnu za tabák
vyměnily

dnes by sis stýskal
že svět voněl jinak

dokud jsme se měli

-

Můj synu, kadeříš
hvězdám plavé vlásky

sedávám sama u trati
znám muže, kteří milují
svoje ženy
na ulici v láhvi rumu
ženy které vlastním potem
črtají svůj sen

každý den kdy nedosáhnou k nebi

je obzor stále svěží
avšak
úzkost ve rtuti
olizuje mraky

a přízrak na mé hrudi
se děsuplně šklebí

-

Můj synu, obcházíš
své nekonečno s lehkostí

hned takhle po úsvitu
bych snídala raději
jen čtvrtinu svého žití
každý den, který se točí
v protisměru mládí

zůstávám hluchá k cizím hlasům
bez tebe jak chromá
proti proudu jdu

živím naději

že nebolí tě spánek

že záříš a zlátneš
jak miliony žitných klasů

-

Můj synu, hřeješ
vzpomínky jak rozpálená pec

pokud se narodíš v jiné době
chci si tě umět

představit

jak pokoj voní sytým smíchem
zpoceným dětským pyžamem
vztažené ruce které hladím
když nechce se ti spát

na svém klíně
učit tě smát se pro mrtvé
desítky zázraků
do hodiny vymyslet

ohňostroj citů
dívat se

jak tě baví svět

místo toho
pařát natrhl mi stín

a často prosím

vemte mi smysly
nejvíc cit

když se tak násilně
ve větru klaním