Jedna blbá věta zkazí vše
Začíná mi být z toho zle
Radši jsem vypnula city
Jinak bych měla v očích slzy slitý
proto prosím tě odpust mi
jestli chceš klidně na mě řvi
Já jsem ta co to vyvolala
teď jsem z toho zoufalá
bojím se to dát najevo
Asi jsem fakt střevo
A proto prosím tě odpust mi
jestli chceš klidně na mě řvi
Nechci tě ztratit
V životě už jsem toho ztratila dost
Radši mě strč z úpatí
Tahle ztráta by pro mě byla moc
A proto prosím tě odpust mi
jestli chceš klidně na mě řvi
V dnešním světě stačí napsat jen jednu špatnou větu
a konec světa je tu
Začíná mi být z toho zle
Radši jsem vypnula city
Jinak bych měla v očích slzy slitý
proto prosím tě odpust mi
jestli chceš klidně na mě řvi
Já jsem ta co to vyvolala
teď jsem z toho zoufalá
bojím se to dát najevo
Asi jsem fakt střevo
A proto prosím tě odpust mi
jestli chceš klidně na mě řvi
Nechci tě ztratit
V životě už jsem toho ztratila dost
Radši mě strč z úpatí
Tahle ztráta by pro mě byla moc
A proto prosím tě odpust mi
jestli chceš klidně na mě řvi
V dnešním světě stačí napsat jen jednu špatnou větu
a konec světa je tu
27.07.2014 18:46
Orionka: Tuhle basničku jsem psala v afektu a vůbec jsem jí neupravovala.... a popravdě moc lidí v básničkách nehledá logiku ale spíš city co v ní jsou... Ale jinak děkuji za názor :)
27.07.2014 10:20
Pocit chápu, taky znám, ale jeho vyjádření se mi nelíbí, promiň. Ty rýmy působí násilně a vadí mi i jistá nelogičnost: jak by Tě mohl strčit z úpatí? Možná si s tím nápadem chtělo ještě chvíli pohrát...
26.07.2014 07:41
je pravda že někdy nás vyřčená slova mrzí ... tím spíš když vidíme co způsobí ... odpouštět je třeba...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.