 26.01.2026 2 95(10) 0 |
Začátečník Romeo, pod balkónem naslouchá,
je rozechvělý toužením a ve sladkých mrákotách.
Jeviště se přestaví a hned jsou na márách,
láska za hrob nebyl plán, spíše chyba nemalá.
Shakespeare zřejmě záviděl, jak Bandello zvládal psát,
možná čistě prozaicky, inspiraci postrádal.
Tak náš příběh použil a až na prkna dotáh jej,
škodu na té věci má, kdo nedočká celý děj.
R: Jůlie, zvrat osudu nám v drahách stál,
o nás dvou, psal už kdejaký pohádkář.
Teď poslouchej, hrají song náš,
za oponou dní jen svou vůni oblékáš. Jůlie.
Snili jsme o sobě, když snění bylo ještě in,
to jaká byla skutečnost, ať zahalí tajemství.
K čemu zlaté sousoší, my raději jsme chtěli žít,
jeden vzorek vlaštovčí jaro nedělá, vždyť víš.
V malých dávkách neškodí, nám údajně žádný jed,
postačilo protentokrát, depeši obdržet hned.
Mercucio odskáče stigma přátel hrdinů,
co hlavní role hrávají, sám zůstane ve stínu.
R: Jůlie, zvrat osudu nám v drahách stál...
Pokročilý Romeo pod balkón si nestoupá,
a není tak otrávený, ze všeho jak po houbách.
Než přesívat zrno a hrách, hákuje teď v montovně,
rozvážný zůstává, nechce zas skončit v Mantově.
R: Jůlie, zvrat osudu nám v drahách stál...
Z: Srdce zmírá,
srdce zmírá... a pláče.
je rozechvělý toužením a ve sladkých mrákotách.
Jeviště se přestaví a hned jsou na márách,
láska za hrob nebyl plán, spíše chyba nemalá.
Shakespeare zřejmě záviděl, jak Bandello zvládal psát,
možná čistě prozaicky, inspiraci postrádal.
Tak náš příběh použil a až na prkna dotáh jej,
škodu na té věci má, kdo nedočká celý děj.
R: Jůlie, zvrat osudu nám v drahách stál,
o nás dvou, psal už kdejaký pohádkář.
Teď poslouchej, hrají song náš,
za oponou dní jen svou vůni oblékáš. Jůlie.
Snili jsme o sobě, když snění bylo ještě in,
to jaká byla skutečnost, ať zahalí tajemství.
K čemu zlaté sousoší, my raději jsme chtěli žít,
jeden vzorek vlaštovčí jaro nedělá, vždyť víš.
V malých dávkách neškodí, nám údajně žádný jed,
postačilo protentokrát, depeši obdržet hned.
Mercucio odskáče stigma přátel hrdinů,
co hlavní role hrávají, sám zůstane ve stínu.
R: Jůlie, zvrat osudu nám v drahách stál...
Pokročilý Romeo pod balkón si nestoupá,
a není tak otrávený, ze všeho jak po houbách.
Než přesívat zrno a hrách, hákuje teď v montovně,
rozvážný zůstává, nechce zas skončit v Mantově.
R: Jůlie, zvrat osudu nám v drahách stál...
Z: Srdce zmírá,
srdce zmírá... a pláče.
26.01.2026 - 19:43Popravdě, od nějaké doby nemám ráda příběh Romea a Julie, neboť podle mě adoruje nezdravou formu lásky dvou nezralých lidských bytostí ... Kdyby všichni náctiletí umírali kvůli první "lásce´ lidstvo by vymřelo ...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
R+J 2025 : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nulový protektorát
Předchozí dílo autora : Křik zbraní
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
DagmarP» narozeniny
BB. [14], Ruphus [14], MvT [14], Mája S. [11], Prostě Nikol [9]» řekli o sobě
Liss Durman řekla o veronika :Veruuu.. To je opravdu hodně těžký se vyjádřit, ale pokusim se. Píšeš skvělý dílka, líbí se mi jejich nezapomenutelná atmosféra, která mi zůstává v hlavě ještě dlouho potom. Na nic si nehraješ, všechno ti jde od srdce a nejspíš proto tě mám tak ráda.
