Obleva

Obleva
V záři slunce probouzí se kraj,
co včera v mrazu usínal.
V šedi krajky ledové
a v bílém hávu zahalený,
když ku spánku se ubíral.

Lehký vánek pohladil mu zem
a popřál lukám dobrou noc.
A měsíc kruhem obklopený,
jenž předzvěst mrazu bývá,
jim ukázal svou zmrzlou moc.

Však k ránu rozmyslel si bílý den,
když měsíc došel na úvrať.
V jitřní záři zrůžovělé,
co fronty z jihu přinesly
drží temné mraky za oprať.

Z nich se k ránu slunce dere ven
a vánek pohladí tu zkřehlou zem.
Z větví ledem obalených
pláče kapky jasných slz
a zkrápí ještě zmrzlou zem.

Padá, padá křišťálový vodopád
a v paprscích se třpytí jeho lesk.
V kalužích se odráží,
tančí na nich jako víly z blat,
když zahánějí z osamění stesk.

V záři slunce probudil se kraj,
leč předzvěst jara v dáli jest.
A zítra možná znovu přijde
chlad a vítr se severu
a zbělá celý kraj i každá z cest.