Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*

první a poslední báseň nebáseň věnovaná tomu, který si ji nikdy nepřečte a přečíst nesmí, vzpomínce, kterou všichni považují za mrtvou a já brzo budu snad moci učinit totéž.

přišla k nám paní zima a mě políbila múza:)

Věnováno...

...

Další pokus o moderní písničku. Nenáročné rytmické verše si třeba získají i vaši přízeň...Jsou z doby, kdy mi šlo veršování jaksi samo.

člověk už ve tři ráno neví, jestli je to snění...nebo jen pohádková realita...;)* ze které ráda utíkám...asi nějaký Popelkovský syndrom...nevím;-D asi zas blázním...blázním...

:))

Jedna starší, kterou mám ráda... ;) .. přeji příjemné počtení...

HD - prokletí a požehnání, očistec a ráj... Osvobození.

s úsměvem

Autobusová... o ránech, který teď zažívám... a... je věnovaná... protože venku nesvítí sluníčko... a já se nemůžu ani smát ani brečet...

Říjen 2005. (tenkrát psáno jako školní slohovka =) )

..nespěchej..

poděkování za jednu milou návštěvu v Říši snů a pohádek