|
první a poslední báseň nebáseň věnovaná tomu, který si ji nikdy nepřečte a přečíst nesmí, vzpomínce, kterou všichni považují za mrtvou a já brzo budu snad moci učinit totéž.
|
Moře se v nebe obrátilo...
A mraky jak klidné vlny
měsíc ve svých pažích pohupují.
A pod tímhle nebem
já tolik chtěla
tolik...
Já nešťatstné dítě...
jsem ještě nedospěla.
Ne, ani po doteku netoužila,
ty duše...
Z tebe jen malou část
nebylo mi hanba krást.
Pod tímhle nebem
nikdy nic nemohlo se stát...
jedno vím, že zbývá jen se kát.
A hloupé roky nejsou ničím už.
Jako labutě táhnou stále vpřed
sotva známo kam.
A v poutech z ocelových lan
ďábel stále nebyl obehrán...
Na tomhle nebi...
Pod tímhle mořem...
Možná i oba
Držkou v zemi ořem.
A mraky jak klidné vlny
měsíc ve svých pažích pohupují.
A pod tímhle nebem
já tolik chtěla
tolik...
Já nešťatstné dítě...
jsem ještě nedospěla.
Ne, ani po doteku netoužila,
ty duše...
Z tebe jen malou část
nebylo mi hanba krást.
Pod tímhle nebem
nikdy nic nemohlo se stát...
jedno vím, že zbývá jen se kát.
A hloupé roky nejsou ničím už.
Jako labutě táhnou stále vpřed
sotva známo kam.
A v poutech z ocelových lan
ďábel stále nebyl obehrán...
Na tomhle nebi...
Pod tímhle mořem...
Možná i oba
Držkou v zemi ořem.
11.06.2008 21:40
ten mi trochu vadi... je mi jasne ze to tak ma byt... ale to krasne basneni a atomsfera je rozbite az moc...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.