 25.01.2008 5 1507(19) 0 |
V tomhle světě ztracená,
sama bloudím ulicí.
Alkoholem zmámená,
zbavena všech svých ambicí.
Ztracena ve svých citech,
ztracená v myšlenkách.
V nepřehledných pocitech,
v tvých hádankách.
Už si nechci na lásku jen hrát.
Už nechci pokoušet své štěstí.
Chci jen obyčejně milovat,
tak mi prosím držte pěsti...
sama bloudím ulicí.
Alkoholem zmámená,
zbavena všech svých ambicí.
Ztracena ve svých citech,
ztracená v myšlenkách.
V nepřehledných pocitech,
v tvých hádankách.
Už si nechci na lásku jen hrát.
Už nechci pokoušet své štěstí.
Chci jen obyčejně milovat,
tak mi prosím držte pěsti...
26.01.2008 - 21:35Mně se to líbí..nemám ráda nejasné bláboly, kdy každý těžce přemýšlí co tím bylo myšleno a často to neví ani sám autor. A jen proto, že je to nesmyslné a složité, je to považované za pěkné. Takže i když to není uplně tak řikajíc eňoňuňo ani podle mého vkusu, je to aspoň jasné a dávám min. 90 ;)
25.01.2008 - 19:38Trochu "omšelé" rýmy, rytmus mi občas neladí... A obsah je, jak už tu bylo řečeno, prostě klasika, která občas třeba i zklame...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ztracená : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Poprvé podlehnout
Předchozí dílo autora : Hříšnice
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
nostalgik [18], Plivmen [17], evelína [13], schreiber [13], Vůně mraků [3]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
