|
...
 06.12.2007 5 1332(19) 0 |
Jakási deprese opět mě užírá,
říkám si proč, proč mi to vyčítá?!?
Chtěl jsem jen lásku té jedné darovat,
teď mi však nezbývá nic, jen malovat...
Malovat vzpomínky, na chvíle krasný,
štětcem to neumím, zkusím to básní.
Báseň se na papír pomalu vkrádá,
mě trápí otázka, zda má mě ráda.
Hrobové ticho telefon přeruší,
a pohled na displej mé srdce rozbuší.
Vidím tam obalku a její jméno,
hned pod tím otázku "přečíst?", tak stisknu ano.
Ve zprávě stojí, snad šálí mne zrak..
Miláčku odpust mi, byla jsem hloupá,
bez tebe se mi život, na vlásku houpá.
říkám si proč, proč mi to vyčítá?!?
Chtěl jsem jen lásku té jedné darovat,
teď mi však nezbývá nic, jen malovat...
Malovat vzpomínky, na chvíle krasný,
štětcem to neumím, zkusím to básní.
Báseň se na papír pomalu vkrádá,
mě trápí otázka, zda má mě ráda.
Hrobové ticho telefon přeruší,
a pohled na displej mé srdce rozbuší.
Vidím tam obalku a její jméno,
hned pod tím otázku "přečíst?", tak stisknu ano.
Ve zprávě stojí, snad šálí mne zrak..
Miláčku odpust mi, byla jsem hloupá,
bez tebe se mi život, na vlásku houpá.
08.12.2007 - 16:39Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
V depresi... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Příteli, copak tě trápí
Předchozí dílo autora : Zimní romance
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
štiler» narozeniny
basak.venda [14], Sluníčková [3]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
