Sex za peníze

          Internet, internet... Na internetu se toho dá spoustu najít, od receptu na guláš, přes účetní osnovy až po lásku, je to tak, spousta internetových seznamek, jako je třeba Libímseti a nebo Badoo nabízí lásku online, ušitou na míru přesně pro vás, pochybné servery, nikdy není jistota, že na druhé straně opravdu sedí ten, kdo se prezentuje, jedině blázen by se takhle zkoušel seznamovat, já blázen jsem! Tyhle webovky jsou takový první level, první stupeň odvahy a tak mě to brzy přestalo bavit, hromádka nešťastných, zakomplexovaných ubožáků, co se dychtivě snaží najít spřízněnou duši, nemají koule někoho oslovit na veřejnosti, zašívají se tu, introverti, suchaři.
Popošla jsem dál - erotické seznamky, vlastně jenom jedna u nás použitelná, legendární Amatéři, server vymyšlený hlavou a ne koulemi, dobré uspořádání, přehledné dokonce i zadarmo to je, možnost přidat galérie, videa komentáře pod ně, spoustu erotických informací do profilu, vlastní poznámku o osobě a nebo i k ostatním uživatelům, kterou nikdo jiný neuvidí, VIP účet zajistí jen malé výhody jako třeba sledování videí uživatelů, kde si stejně jen chlapy honí péra, takže vlastně zbytečnost, mimo jiné nabízí taky chat, samozřejmě v různých kategoriích, podle místa, nudy a nebo třeba i přímo nabídka a poptávka, nacházejí se zde místnosti třeba jako Hradec Králové, Baculky s velkými kozami a nebo erotické služby, nesmysly, nicméně zvědavost je zvědavost.
          Je neděle po půlnoci, na chatu je to celkem slabé, všechny zmohl víkend a navíc v pondělí vstávačka do práce, takže v obyčejných místnostech účast téměř nulová, byla jsem doma, měla jsem celkem divnou náladu, nějak mě už z těch chlapů jde hlava kolem, žádný nechce to co já, a když to vypadá, že máme stejný cíl, tak to stenjě má vždycky nějaký mouchy a já už jsem z toho zoufalá; v jednom okamžiku mé oko zahlédlo již zmiňovanou místnost Erotické služby, která čítala necelých 200 návštěvníků, otevřela jsem imaginárně její dveře a nahlédla do jejich tajů, na zdi běhali nabídky převážně od žen typu: Praha escort 800 půl hodiny 1100 hodina + taxi nebo i od kluků: mladý kluk podrží, vykouří - šeptni, jinak řečeno nabídky jen pro muže samozřejmě.
Aniž bych psala nějaký podobný text na zeď, už mi lítala okna: Čau, co nabízíš? na to jsem odpovídala: Zatím se jen tak rozhlížím a z hecu dodala: Kolik nabídneš? Padali různé ceny od různých netvorů, některé třeba i přijatelné, v případě nouze by se o nich dalo uvažovat, jiné už tolik ne, od jiných odradila fotka, kde při otevření mé oči spatřily své nejhorší noční sny v podobě trpaslíků, jejichž zorné pole dle výšky by bylo na úrovni mých bradavek, s pivním bachorem doplněným o povislé kozy připomínající dvojky staré babky a úplně ideálně v modrých šortkách, ve kterých se před 40 lety proháněli na spartakiádě.
Jeden zvláštní nick mi napsal někdy okolo 2:30, odkud jsem přesněji, že to v profilu nemám uvedeno, že on je v Plzni, pomyslela jsem si něco o tom, jak je 50 km celkem velká vzdálenost a prostě mu napsala, že nemám zájem, navíc mě v jeho profilu odradilo číslo u kolonky věk - 47, to by mi nevadilo, ale když jsem si představila ty humusáky, co mi psali předtím, tak jsem ho odmítla s dodatkem, že oněm nic nevím, napsal mi o sobě pár informací, že jezdí s náklaďákem atd. a že mi dá litra, přehodnotila jsem situaci, pěkná nabídka.
Nikdy jsem si nemyslela, že bych do něčeho podobného šla, takhle se ponížit, to byly jen počáteční předsudky, proč nespojit příjemné s užitečným, proč nezkusit něco jiného, nového, nepoznaného, nač věřit svým představám, moje vize o sexu za peníze jsou takové smíšené, představím si E55 a zmalovanou slečnu, která točí kabelkou u silnice a vysloveně škemrá projíždějící kamioňáky, kteří jsou znuděni cestou a nervózní ze svých dlouho neukojených chutí, aby přibrzdili, zaplatili určitý poplatek dle aktuálního cenového rozmezí, roztáhnou nohy, nechají se vystříkat, šup hup lup, peníze na ruky a zase točit dokola tou svou kabelkou, stejně odpudivá představa jako zaplivaný pajzl místo nóbl restaurace s polévkou za 80 Kč, sex o ničem, chlap se ukojí, na ženský nezáleží, vždyť si zaplatil, proč by se zdržoval a unavoval jejím orgasmem.
          Chvíli jsme si ještě psali a úplně jsem na nějaký prachy zapomněla, v pohodě týpek, pár vět mi stačilo, abych věděla, že to bude v klidu, ptal se mě, jestli mám kde, a když jsem mu napsala, že ne, tak se ptal, jestli mi nebude vadit auto, říkám, že pohoda, že i tam se to dá zvládnout levou zadní, co si budeme povídat, klidu a pohodlí postele se nic nevyrovná, když se můžete rozvalit na letiště, je to mnohem příjemnější, třikrát se můžu otočit dokola, aniž by mé tělo cítilo ránu o podlahu, o takovýhlech postelích si intráci jen nechávají zdát, na pokoji neustále řešíme problémy, jak co nejefektivněji zamezit přečuhujícím nohám a odkopaným peřinám, možná pro někoho nepodstatný problém, ale já když se špatně vyspím, tak trpím celý den, i mé okolí díky nastolené špatné náladě.
Pak mi poslal fotku, nejdelších 5 sekund v mým životě,než se stáhla a otevřela, ale to co jsem spatřila mi povolilo spodní patro dolů, takový kunďák i na jeho věk prostě krásný chlap, závidím mu jeho vzhled spojený s věkem, nejednou jsem nad tím přemýšlela, jak je možné, že někteří z nás vypadají v 40 na 30 a u jiných je to přesně naopak, životospráva nebo psychika, genetika - všechno má svůj podíl, fotografie byla na verandě dřevěného srubu, kde je opřený o zábradlí, vyplá hruď, odhadem 190cm vysoký, široký ramena, žádný pivní cemr, na tváři v krátkém strništi vynikal americký úsměv od ucha k ucha, v krátkých, nicméně hustých černých vlasech jen z řídka prosvítal šedivý vlas, na slunečním světle se leskly, jako kdyby byli stříbrné, ideální představa o starším muži, to už jsem měla peníze fakt úplně na druhý straně žebříčku hodnot, ztrácely se někde daleko vzadu až vypadly z hlavy.
Myslela jsem jen na jeho úsměv a co by s tou pusou ještě mohl předvést, jestli se dokáže jen tak pěkně smát a nebo zvládá i jiné příjemné věci.
Hlavou se mi často honí takovéhle nápady, třeba i když procházím po ulici a míjím muže, sleduji jejich ruce a podle nich si predstavuji i jejich výbavu, podle celkové postavy se dá odhadnout, co skrývá, samozřejmě ne vždy to funguje, ale určitý pravidla jsou a to že na velikosti nezáleží, je taky pěkná kravina, jenom útěcha pro chlapy s malým čůrákem, jazykem se toho dá zvládnout dost, ale když je malý čůrák, tak jsou malé i prsty a pak mám pocit, jako když se ve mě šťourá nějaká žížalka, párátko, žádný kvalitní prožitek - s malým kašpárkem se dá zahrát velký divadlo, ale v malém divadle, vhodné možná tak pro nějakou pannu, aby to bylo bezbolestný, protože s malým ptákem neucítí vůbec nic, kdo ví, jestli by vůbec takový malý čůráček dokázal nějakou ženu zbavit čistoty a neposkvrnění.
          To už bylo v 3:15 a on teda, že vyjede, že za 40 minut tu bude, zavolal, domluvili jsme se, kde se sejdeme a já šla do sprchy, mezi tím jsem přemýšlela nad tím, jaký to s ním asi bude, že se musím pěkně oholit, aby se mu dobře lízalo, následoval další telefonát asi o 5 minut déle, ať si nemyslím, že to bude nějaká pětiminutovka, že si rád hraje. "V klidu, rychlovky taky nemám ráda," odpověděla jsem a poznamenala, že si to ráda vychutnávám a zavěsila.
Vyholila jsem si na ní Věčko, takové práce, co to dá, ještě že když sedím na kraji vany s nohama dovnitř, když chci jen rychlou úpravu a ne zdlouhavou sprchu, tak si na ní krásně vidím i v zrcadle, můžu jí posoudit i z druhého úhlu, jen v sedě ve vaně bych takového výsledku nedosáhla ani za zlaté prase, přece jenom jsou to už dvě čárky, které by měli mít určitou symetrii, bez dobrého úhlu pohledu a správného nástroje by to stálo za prd, ale celkem se mi to povedlo, poplácala jsem se po rameni a se slovy: "Šikovná Bětuška..." opouštěla vanu.
Překontrolovala jsem stav pomocí sms: za 10 minut? a následovala okamžitá, kladná odpověď, doléhá na mě únava, tak volím jedno rychlé kafe, než vyrazím, tři lžíce lógru, tři cukru, deci vody a deci mléka to je můj smrťák, kopla jsem to do sebe a pomalu se chystala vyrazit, klasicky asi 3 minuty zpoždění. Po cestě jsem pozorovala pár projíždějících aut, jestli některé nejede tím směrem, aby pro mě byli jednodušší ho na parkoviště rozeznat, i se zpožděním jsem šla klidným pomalým krokem s cigaretou v pravé ruce, každou desátou sekundy u pusy, s určitým rytmem a stylem, aby to kouření nevypadalo hampulácky, cítila jsem se sebevědomě, prostě jsem to měla všechno u píči, když v tom mě záře reflektorů upozornila na jeho náklaďák, sice jsem si myslela, že přijede osobákem, avšak mohlo mě to napadnou, přes světla svítící mě do očí, jsem zahlédla správného řidiče z profese, který začal po zastavení šuchrat něco v přihrádce, jen co mě zahlédl blížící se ke dveřím, pootevřel, čímž mě potvrdil správnost mého typu.
Otevřela jsem a pochopitelně u spolujezdce hromada věcí jako polštáře, pití a další nezbytně nutné předměty k přežití ve voze, vyškrábala jsem se úspěšně dovnitř a zaujala jakousi prapodivnou polohu, abych byla co nejskladnější, omluvil se za nepořádek: "Volal jsem ti, už jsem myslel, že nepřijdeš.", vytáhla jsem z kapsy telefon se zaplým tichým režimem, nepřijatým hovorem a správou od něj, teď jsem se omlouvala zase já, první otázka pochopitelně byla, kam pojedeme, nad ní jsem vůbec neměla čas přemýšlet, měla jsem v hlavě jiné věci po 14 dnech bez sexu, během nanosekundy si můj mozek spojil všechna mrdací místa v okolí s takovým nepraktických autem a rázem i všechny zavrhl, nezbývalo než to nechat náhodě a jet směrem k vodě, tam se vždycky nějaká cestička najde a taky, že jo.
          Jedna polňačka nebyla ze začátku moc zabahněná, tak jsme na její okraj vjeli, jen abychom se vyhli z hlavního tahu, na kecání jsme během cesty moc času neměli, byla jsem plná takového zvláštního očekávání, stejně jsem se cítila, když mě táta vzal na můj první koncert (Kabát), byla jsem plná očekávání, těšila jsem se neuvěřitelně, ale zároveň mě pohlcoval strach z neznámého, cesta trvala necelých 5 minut, takže jsem jen zjistila, jak se mu jelo a odkud jede, ani po zastavení času moc nebylo.
Poslal mě ven, že připraví spací prostor, ať si mezitím zapálím. samozřejmě pode mnou byla hromady bláta, ale mávla jsem nad tím rukou a v klidu si zapálila a ať se pán činí, vytvořil něco neuvěřitelného, na ty tři poměrně prostorné sedačky položil ne moc velkou matraci, takže tak trochu vyčaroval něco, co mělo připomínat postel, no dobře jsem zvyklá na polní podmínky, tak jsem tomu nevěnovala moc pozornosti a vymýšlela nejlepší pohyby jak se dostat nahoru, aniž bych cokoliv zašpinila a nebo nehodila zpátečku a pak se drásala z loužovitého bahna celá hnědá, jak po spadnutí do latrýny vojska se střevními potížemi, obtížný to úkol, ale mohla jsem si ho odšktrnout, usadila jsem se, našla si škvírku na schování bot a všem svým věcem přidělila příslušně místo dle aktuálních potřeb.
"Já si sundám i kalhoty, tady by to pak šlo s těží." pronesl, když si rozepínal knoflík, přidala jsem se a taky se svlékla, samozřejmě jsem kalhotky neměla, považuji je za nepotřebný kus materiálu, který je potřeba svlékat, a když je po všem, tak se akorát špatně hledají a zase se musejí nandávat, což je ještě náročnější, než samotné zbavování se jich; když to zaregistroval, tak si trenky taky sundal, po odšacení jsem mu vítězoslavně a s určitou pýchou nad svým výkonem pohlédla do očí a na jeho úsměv, zůstane mi v hlavě do smrti, smál se přesně jak jeden můj takzvaný strejda, do teď jsem si myslela, že se takhle umí smát jen on, teď už znám dva s takhle výrazným, neopakovatelným úsměvem, ale jsem si jistá, že se takhle už doopravdy nikdo nesměje, nepopsatelný, tak ojedinělý a příjemný úsměv, do něhož se musí každý hned zbláznit, zamilovat.
Položil mi ruku na koleno a špičky prstů sjel až k mojí vlhký kundě, lehce po ní přejel, jen po okraji, ale i tam byla už pěkně mokrá, po takové abstinenci se nedivím, jen myšlenka na sex mě neskutečně vzrušovala - projelo mnou příjemné zamrazení, napětí povolilo, cítila jsme se jako při zkoušení, když sedím v lavici, učitelka projíždí seznam jmen od shora dolů a zase zpátky a všichni čekají na verdikt, na jméno nešťastlivce, který bude na řadě, sekundy připadají jako minuty, napětí stoupá, dech se prohlubuje a zpomaluje, krevní tlak stoupá a v hlavě se mi honí: "ať to nejsem já, ať to nejsem já", dost podobný pocit jsem měla i teď, čekala jsem co se bude dít, kdy se mě dotkne, čí jméno zazní, a když konečně zazní jméno zkoušeného a zjistím, že to nejsem já, když se mě dotkl, ulevilo se mi, strach přešel, to ani není strach, jen takový divný pocit z neznámého, cítila jsem, že mi dva si budeme rozumět, proudila do mě jeho energie a věděla jsem, že on tu mojí umí taky přijímat, přitom je to jenom takový zdánlivě pitomý dotek - nesměle s určitou ironií a nadsázkou položil řečnickou otázku, co teda budeme dělat. "Recitovat si Máchu s Erbenem asi ne, co myslíš?", nakláněla jsem se k němu a přišla první zkouška jeho jazyku, dokonalé splynutí s tím mým, někdy to neklapne, je buď moc zbrklý a kroutí jazykem sem a tam, málo uvolněný a nebo s ním nehýbe vůbec a nechává ho jen tak povolený, ale tohle nemělo chybu.
Moc dlouho jsme se nelíbali, měl na mě šílenou chuť a tak jsme přešli k bodu číslo dvě: "Lehni si...", pobídl mě a já se nějak uvelebila, výhodou aut je, že mají různé držáky, opěráky, tyče a tak se poloha hledá jednoduše, tady se opře jedna noha, druhá tady, možno různých kombinací, jak si jen přejete, ale pořád je tam toho místa málo, ještě k tomu v takovém náklaďáčku, kdo to neviděl, nedokáže si představit, co je to za umění, v tuhle chvíli jsem byla ráda za dlouhé hodiny na prvním stupni základní školy, kdy jsme místo čtení nesmyslných statusů našich spolužáků na Facebooku pomocí Android 4.2 a Windows 8, procvičovali logiku na tetrisu, aspoň nějaká činnost se mi hodí v praxi, jen místo těch různotvarých kostiček jsme tu teď my a naše končetiny, dobrá to hra, ale hodí se spíš do dlouhých, nudných, školních hodin a ne do postele; roztáhla jsem nohy, co to jen šlo, opět jí z lehla projel prsty a prohodil něco ve smysl: "Tak krásně vlhká, mladá kundička...", začervenala jsem se, neslyšela jsem to poprvé, ale z jeho rtů to mělo zvláštní náboj, plný elánu, opravdivosti a chuti se do toho mlaďoučkého, voňavého masíčka ponořit a sát šťávu života.
Pozorovala jsem nedočkavě jeho pohyby, opět jsem netušila co přijde, ale teď už to nebyla ani tak zvědavost, pohltil mě chtíč a nemyslela jsem na nic jiného, než jak mě začne lízat, vrazí ho do mě, jen sex, sex a nic jinýho, nevnímala jsem, jestli je venku tma nebo světlo, zima, teplo, jestli jezdí okolo auta, veškerý starosti byly pryč a já jsem měla v hlavě jen jeho, možná ani ne tak jeho, jako ten sex, bylo mi jedno, kdo to je, kolik mu je, proč tu je, jen jsem chtěla, ať už mě dál netrápí a nenapíná, vzrušením jsem se kroutila v bocích, chtěla jsem ten proces nějak urychlit, ale byla jsem v jeho rukou a užívala si to, roztáhl mi rukama tu mojí nadrženou holku pořádně do široka a já už věděla co přijde, ovšem bylo to ještě mnohem lepší než očekávání, jazyk jemně přiložil k mému naběhlému pošťěváčku a jemně, fakt nepatrně, nicméně rychle po něm přejížděl, funěla jsem blahem, tekla mu přímo do pusy, namočil si prst hluboko vevnitř a přejel mi od zadku až nahoru k poštěváčku, teprve teď jsem si uvědomila jak jsem vlastně hodně vlhká, přímo jsem tekla, nechápu jak to dělal.
Vyzařovalo z něj nadšení pro sex, zkušenosti a šikovnost mají taký velký vliv, ale psychiku člověk prostě neovlivní, když jsou oba v pohodě a uvolněný je to bomba, vzrušoval mě snad ještě víc než já jeho, i když jsem ho vůbec neznala, získal si mojí důvěru, nechávala jsem se jím unášet jeho doteky, táhly mě pryč kamsi od starostí každodenní reality, jako fata morgána, osvobození od všeho, zbyla jsem tam jen já, on a vášeň, jedno obyčejné slovo skrývající mnoho významů, fantazie, každému se vybaví něco jiného, ale přitom pro všechny to znamená to samé, něco naprosto úžasného, něco co tě naplní až po okraj energií, nadšení, touha, zápal, slova jsou málo, nelze vyjádřit něco tak jednoduchého a komplikovaného zároveň obyčejnými písmeny, vášeň, chtíč, tak málo a přitom tak hodně; znovu je ponořil dovnitř, vytáhl je ven, chytla jsem ho za ruku a strčila si ty prsty do pusy, spontánní reakce, měla jsem strašnou chuť se taky ochutnat, olízla jsem je několikrát, dovnitř a zase ven, jako kdybych měla v puse jinou část jeho těla, vzrušovalo ho to.
          Pozoroval mě a já ho hypnotizovala hlubokomyslným pohledem, takovým tím pohledem, co mířil hluboko do jeho nitra, našel si skulinku až do jeho samotného středu, středu všech myšlenek a tajných přání a potvrdil mu jeho domněnky - ano jsme nadržení a sexuchtiví naprosto stejně.
Jak mám tak ty jeho prsty v puse, dostávám na něj příšernou chuť, chci si s ním pohrát, oplatit mu jeho snažení a dopřát mu stejnou dávky slasti, kladu mu pár polibků na vnitřní stranu stehen a dávám si sakra dobrý pozor, abych se jeho kamaráda nedotkla, vyhýbám se mu, chci, aby byl stejně vzrušený jako já, když pomalu dráždil mě, oplácím mu vše stejnou mincí, když se dotknu jeho koulí, vzdychne, vnitřně mě prosí, ať už si ho dám do pusy, neříká to, ale já to vím, je ve stejné pozici jako já předtím, chce ho sevřít teplem mých rtů, stejně tak se mu to i líbí, nechce, abych si ho tam už dala, přitom se bojí, že už dál takové vzrušení nevydrží a vybouchne.
Nechci ho dál takhle mučit, jazykem přejedu přes jeho koule jemnými, kmitavými pohyby až nahoru k jeho žaludu, otevřu pusu dokořán a celý zmizí hluboko v ní, přimhouří oči, jeho oči plný jisker, ďábelských jisker, co z něj vystřelují jako rakety při Novoročním ohňostroji, nejdřív jen tak pomalu, jedna za druhou a jejich intenzita se zvyšuje s mými pohyby a já chci ohňostroj čím dál větší, víc jisker, větší vzrušení, nemůže se ho nabažit, nevím, kdy přestat, nechci přestat! Jeho pohled mě naplňuje, dobíjí energii, zrychluji a ještě přidávám pohyby rukou, kterou mu ho držím dole u koulí, přivírá oči čím dál víc, schovávají se pod víčky, stejně je vidím, vím jak vypadají, jejich energie prosakuje i přes tu tenkou kůži.
Udělá cokoliv pro mé uspokojení a já také, chytne si ho do ruky a začne si ho honit, lížu mu koule, jemně je cucám převaluju si je v puse, ne nějak pasivně, s radostí, mlaskám u toho a spokojeně vrním, cítím, že mé hranice se posouvají, kde vlastně mají konec, existuje něco takového nebo je to jen relativní pojem, předsudky a domněnky, v zápalu vášně je možné vše i takové činy, o kterých by někteří nás nikdy nepomýšleli, sjíždím jazykem níž na hráz, líbí se mu to, zkouším to ještě níž, až jsem u jeho análku a lížu ho a dokonce se mi to líbí, co to se mnou je, kde se to bere, vždyť mu lížu prdel, prdel, ze které lezou hovna, tahle myšlenka mě opouští rychleji, než padali němci do krytu při dělové palbě, jemu se to líbí a mě taky, nikdy předtím by mě to nenapadlo, že budu někdy lízat někomu zadek, ale je to fajn, ne že by se mi to líbilo samo o sobě, líbí se mi, že se to líbí jemu, hranice se posouvají ještě dál, strčím mu tam prst, jen tak na kraj, pěkně nasliněný, aby tam dobře v klouznu.
Neuvěřitelně se mu to líbí, je jako zvíře, zatíná svaly, kroutí se, chtěla bych si s ním ještě hrát, přejímat jeho energii, už to prostě dýl nevydrží, ohňostroj se blíží do konce, jedna raketa za druhou míří k obloze, bouchají a lidé nevěřícně koukají s úsměvem na rtech, přesně to vidím a cítím z jeho zavřených očí, taky se usmívám nad jeho ohňostrojem, ještě posledních pár výbuchů, silný výstřik na jeho břicho, cítím jak zatnul svaly a tlak, jenž vyhání jeho horké semeno ven, mu prochází celým tělem a já cítím i to nejmenší stažení svalu, když už jen omámen odpočívá po hlasitém oddechnutí, je po ohňostroji, teď už se mu jen v očích točí plamenné kruhy, dohořívají.
Pootevřu okénko, nic neříkám, je to jeho chvíle, jeho orgasmus, ať si ho vychutná, jen se usmívám z dobře vykonané práce, jeho i mojí spokojenosti, jako kdybychom ho prožili spolu. "Jsi úžasná...", kouknu se na něj, hodím šibalský úsměv: "Měla jsem dobrý učitele...", prohodím skromně, mocný orgasmus ho zmohl, ale na ty jeho oči nikdy nezapomenu, chci, aby mi zůstali v paměti do smrti i s jeho úsměvem, když zavřu oči, naskočí mně před nimi jeho tvář přesně tak, jak se tvářil, když tohle říkal, vidím to, jako kdyby to bylo před pěti minutami, pohladil mě po vlasech, přitiskl mě k sobě na hruď, cítila jsem se v bezpečí, sevřel mě ve své náruči a opět mě naplňoval energií, bezpečím, jako když mi střelí do žil nejúžasnější drogu na světě, tiskla jsem se k němu, hřejivý pocit mnou proplouval, držel mě, jako kdybych byla jeho malá holčička, kéž by to nikdy neskončilo.
Vracím se ve vzpomínkách do dětských let, přemýšlím, proč se mi to tak líbí, proč mi tak chybí objetí, doma nikdy nebyly žádné problémy, spokojená rodinná idyla, sen nejednoho dítěte, nicméně tohle mi chybí, objetí, přitisknout se k někomu, chyba nebyla u rodičů, sama jsem to nikdy nevyžadovala, necítila jsem se ohroženě, čím jsem starší, tím víc to potřebuji, nátlak okolí je větší a větší, svět se na mě valí, jako kdyby mě chtěl zabít, udusit mě svými strastmi a starostmi, spiknul se, potřebuju se schovat, ukrýt se, svět mě chce dostat do depresí, dělá mu to radost, rád vidí lidi se trápit, užírat se problémy, řešit je a nechce je vidět, jak šťastně se vracejí do starých, krásných vzpomínek, nedám se! Nenechám se jím ovládat, neznám jiný způsob, jak se před ním chránit, než se schoulit do náruče, přitisknout se, zapomenout na všechno a v tichu vnímat jen tlukot srdce, jemné doteky, které mě způsobují husí kůži, dotkne se mě na ruce a já ho cítím až na noze, klid proudí celým tělem, uvolnění, všechny myšlenky jsou pryč, místo mozku mám prázdnou krabici, vstřebávám každou sekundu, jako kdyby to bylo jediné, co mě může zachránít před smrtí, preventivní očkování před blázincem, nevím, jak dlouho tam takhle sedíme, možná je to půl minuty, možná 2 nebo 10 minut, nemám představu o čase, přijde mi to hrozně krátký, ale i tak užívám každou sekundu s rozvahou.
Pustil mě, ač nerada se narovnávám a usedám v druhém rohu malé, náklaďácké kabiny, v obličeji nemám žádný výraz, nesměju se, nemračím se, nebrečím, nechci na nic myslet, první mi hlavou projede cigareta, sice nekuřák, ale v kabině mě sám od sebe dovolí, sahám po dobře umístěné kabelce a vyndávám jednu poctivě, ručně balenou, natahuji se po zapalovači, je rychlejší a připaluje mi, začínají pokusy o diskuzi, jde nám to dobře, řeč nestojí, stále si máme co říct, bavíme se o Amatérech, práci, rodině, jsem k němu otevřená, nemám potřebu lhát. "Já takhle za peníze byl jen párkrát, nebaví mě to..." prohodí v jednu chvíli, ihned odpovídám: "já za peníze nešla nikdy, hodně krát jsem nad tím přemýšlela, ale nakonec z toho vždycky sešlo, ani teď po Tobě nic nechci, kašlu na prachy!", pokračujeme v debatě, říká, že chce překecat starou, aby šla do trojky, jestli se k nim nechce přidat, ráda poznám jeho rodinu, nechci se do nich motat, ale když o nich slýchávám, zajímá mě, jaká jeho žena je, jestli je to stejná pohodářka jako on, nechci žít ve snech a představách, občas mám dost naivní iluze, vím to, ale nic s tím nedělám, další věc, která mě drží při zdravém rozumu, nechci si jí jen představovat, chci jí poznat doopravdy, chci, aby věděla, že se její manžel nestýká s žádnou pipinou, přeju si, aby mi řekla, že jsem správná holka, že se mnou dá bavit, byla by to pro mě čest, bláznivý, možná nereálný, nevadí, do hlavy mi nikdo nevidí, můžu si snít o čem chci, můžou mi vzít všechno, ale sny mi zůstanou, nenechám si je vzít, cítím, že postupem času slábnou, nemám tak bujnou fantazii, svět mě už znetvořil, neustále mi někdo říká, ať otevřu oči a jsem zodpovědná, začíná mi to lézt na mozek, podvědomí přejímá informace a nakládá s nimi, nezabráním tomu, čím jsem starší, tím míň snů mám, nejsou tak jasné, tak dokonalé jako bývali.
          Kecáme spolu, hladí mě po lýtku, které má nejblíž k ruce, snažím se soustředit, už mi to moc nejde, vidí, že nejsem ve svý kůži, ví, co má dělat, rukou se blíží kousek víš a zase zpátky, s každým pohybem nahoru se posune o kousek nahoru, vím, že to přijde, že se tam jednou musí dostat, přijde mi to nekonečný, chtěla bych mu tu ruku vzít a strčit si jí tam sama, to by bylo ovšem kouzlo pryč, po pár minutách, co se mě jen takhle dotýká, jsem už zase celá mokrá, začne prstem přejíždět po poštěváčku stejně jako předtím jazykem, chvíli mě takhle dráždí, nestačí to, chci zase cítit jeho jazyk, jak kmitá sem a tam, rychlejší pohyby vydává snad jen už bubeníkova palička: "Co si třeba zase líznout...", popostrčím ho, v jeho očích opět vzplane plamen, beze slova sklání hlavu, nemusí nic říkat, je jasné, že to dělá s radostí, že se těšil, až si bude moc smočit jazýček, teď začíná jen tak pomalu, silně s dostatkem času přejíždí po celé délce od zdola až nahoru, postupně zrychluje a ubírá na síle zase jen tak jemně a rychle přejíždí poštěváček, jsem v sedmém nebi, nepřestává je neúnavný, přidává prst a zasouvá ho hluboko dovnitř a konci kmitá stejně rychle, jako hýbe jazykem, přidává další prst, nejsem hlučný typ, ale mé vzdychání je tak silné, že přechází pomalu do křičení, přidá ještě jeden, zrychluje tempo, už to není jen kmitání konci, ale hýbe celou paží strká ruku hluboko dovnitř a zase ven, odsunuju mu hlavu a zapojuji svojí ruku, hraju si s klitorisem podle svého, cítím neuvěřitelné vzrušení, zavírám oči, jsem napjatá jak struna, vzrušením se celá chvěju, v prstech mi začíná pomalu mravenčit, ještě trochu větší dráždění a snad omdlím, je to tak vzrušující, až to není hezký, neovládám se, zapřu nohy o sedačky a volant, ve vlně orgasmu se celá chvěju, křičím, nohy zaryté ani nevím kde, nepřestává, šílené vyvrcholení mě dostává.
Snaží se pokračovat, vyndám mu ruku pryč, nejsem schopná dalšího pohybu, musím nabrat druhý dech, trochu se zmátořit, jsem neuvěřitelně unavená, ještě teď cítím poslední průboje tak vyčerpávajícího a přitom tak dobíjejícího zážitku, podává mi cigaretu, připaluje, otevře okýnko, nemusím nic dělat, jen potahovat a udržet jí v ruce, mlčím, nemám slov, jediný na co se zmohu, je ukázat palec vztyčený nahoru, jasný, výstižný, nemám co dodat, nemůžu nic dodat, ani nevidím jeho reakci, přivírám oči, sesunu se o kousek níž, uvolním se a silně potahuju, není lepší cigarety než po pořádném orgasmu, v ústech mám sucho, napije se a mě podává taky, jak osvěžující, přesně tohle potřebuju.
Až v půlce retka se začínám probírat, rozhlížím se, venku je světlo, kolem zrovna projíždí auto, nezajímá mě, nezajímá mě vůbec nic, seberu síly a ještě se k němu jdu na chvíli přitulit, přitisknu se mu k jeho mužným prsům, vím, že je to jen na chvilku, budeme muset jet, o to víc si to užívám, poslední společné chvíle, poslední doteky, blíží se konec, uvědomuju si to, klesne mi úsměv, zkamením, svírá se mi hrdlo, nemůžu polknout, slzy mi chtějí vytrysknout z očí, ale nejde to, nemůžu brečet, něco mě škrtí, je to úzkost, návrat do reality se vrací nekompromisně rychle, mozku už to konečně došlo, pouštím ho, tělu se nechce, ještě jednou ho na pár sekund stisknu, tak a dost, je potřeba toho nechat, jinak se nehneme.
Začínám se strojit, oblékání jde pomalu, málo prostoru, venku je zima, je to boj, nálada mě přešla, mlčím, sedím, koukám pryč, nechci nic říkat, nechci začínat žádnou debatu, ví, že se mi to líbilo, víc teď není potřeba, rozhrne závěsy, usadí se, koukne se na mě, já na něj ne, lesknou se mi oči, nechci se na něj dívat, jeho pohled by mě teď vysál jako vyhulenec jointa, rozplynula bych se v nicotný dým, moje duše by se rozplynula, už takhle mám problémy jí udržet tam, kde má být, koukám se z okýnka na podzimní, rozevláté stromy, připadám si opuštěná, zase zalezu do toho svého kutlochu, zavřu se do svých myšlenek; sáhne do kaslíku, něco hledá, vidím ho jen periferně, něco z něj vytahuje, kouká na to, natahuje ke mě ruku: "Na!", zvědavě se kouknu, drží v ruce tisícovku, bez zájmu v obličeji poker face nejdřív kouknu na peníze a pak na něj, pohlédnu mu do očí, tváří se spokojeně, má klidný výraz, vyrovnaný, uvolněný, chce mě je dát, chce pomoc studentovi, stejně jako jsem já pomohla jemu od chutí: "Nechci je! Za to jak si mě krásně udělal, bych měla platit já Tobě." kouknu mu zase do očí, na čele mu vyskočí pár vrásek, jak svrští obočí, nechci ho rozčilovat, nenechá se, je to flegmatik, kliďas, toho za ty léta nedokáže rozčílit vůbec nic: "Slíbil jsem Ti to a já sliby dodržuju, ber, dokud dávám.", nechci si je vzít, mozek je nechce přijmout, líbilo se mi to, jeden z nejhezčích sexů za mojí existenci, je to proti mému přesvědčení, chci mu poděkovat, dát pusu a odejít, nechci žádný peníze!
Tělo to nechápe, dřív než se mě během několika málo vteřin tohle srovná v hlavě, natahuju pudově ruku a beru si je, kouknu se na něj, na peníze, na něj: "Když jinak nedáš, díky. Příště si je nevezmu!", stejně by mě je vnutil, nepustil by mě, odjíždíme, chci něco říct, aby nebylo takové trapné ticho, nemám slov, přemýšlím nad tím, jak nemůžu nic vymyslet, ale ne nad tím, o čem se bavit, nechci se bavit, nechci říkat vůbec nic, chci si to znova přetočit, ještě mně nedošlo, co se vlastně všechno stalo, vyhodí mě před barákem, je ode mě moc daleko, přes sedačky na něj nedosáhnu, chci mu dát pusu na rozloučenou, nesnaží se naklonit, kašlu na to, poberu věci, rozloučím se, popřeju šťastnou cestu a jdu domů.
          Kuřím, přemítá se mi to celé v hlavě, útržky, motýli v břiše, jak vzpomínám, zapálím si ještě jednu a pak dokonce třetí, vyprávím si to sama sobě, nikdo okolo není, komu bych to mohla říct, nejsem si jistá, jestli se mi to nezdálo, jestli se ještě někdy ozve, milion otazníků, žádná odpověď, kdo ví, co bude dál, upadám do postele, jsem vyčerpaná, usínám...