Jen malé zamyšlení pro nás dříve narozené a pro mladé co je může potkat.

Tak to dopadne, když nemáte spaní.

Vkládám celkem netypický literární útvar - ani nevím, kam bych ho zařadil. Je to text - kopie jedné večerní diskuze na chatu FB, jen velmi lehce poupravený, tak aby se neztratila kontinuita. Připadalo mi to zajímavé - tak proto. Diskutující jsou ve věku 18 a 46 let :).

Jeden starší fejetonek z dob, kdy bývalý ministr školství Dobeš schválil zákon o školním "obědě"

Přicházejí v období kolem osmi, deseti let. Dobře si na ně vzpomínám, také mi bušily do spánků a táhly mě na dno propasti. Padala jsem pod jejich tíhou hloub a hloub do závratě, ze které se až točila hlava. Každý se s těmi otázkami musí vypořádat sám v sobě, zmuchlat tu zmatenou úzkost do malé černé kuličky a zakopat až na dno své mysli. Tam předaleko, kamsi až pod práh dveří, které ještě dlouho nechce otevírat.

Ježíšku, panáčku, já tě budu kolébati..

Další povinný fejetonek. Tenhle se mi moc nelíbí, ale co. Když už to mám, tak se s vámi podělím. Příjemné čtení. :)

život je pes.. a žít ho je psina.. i když.. někdy.. z toho má člověk pomalu psinku.. uff :)

.. aneb něco z mála lechtivých trapásků :)

budu mít nejmíň Orbis Pictus jak měl Komenský

Je to nadsazené, ale bohužel pravdivé.Musíme si to neradi přiznat, ale hrdinsky se s tím vyrovnat.Neumí to však každý.