|
Tak to dopadne, když nemáte spaní.
 22.11.2013 7 1500(21) 0 |
Každému z nás se během života stane tolik věcí, které jsme nechtěli, nečekali, nepočítali s nimi. Bylo to naší vinou, nebo zasáhl osud?
Zase jsem jednou neměla spaní a tak si projíždím TV programy a hledám, zda by náhodou nebylo někde něco, co bych s chutí shlédla, nebo by mě to spolehlivě uspalo.
„Všechno máte ve svých rukou. Vy říkáte osud. Já říkám ne. Vy si za všechno můžete, vy jste strůjci svého osudu.“ Korpulentní blond dáma na mě vybafla z obrazovky. Aha, to je pořad „Volejte věštce“. Pořad, na který se zásadně nedívám, ale tady mně zaujalo slovo OSUD. Bdělá a přitom toužící usnout jsem se zamyslela. A to je vždy průšvih. Jednak mám pocit, že už mi to moc nemyslí a také mám podezření, že když už náhodou se dá do pohybu moje zbytková hmota, tak úplně špatným směrem.
Co jsem tedy mohla ovlivnit, aby se můj osud ubíral úplně jiným směrem? Výběr partnerů, v mém případě jde jen o trapné číslo dva, asi ne. Prostě jsem na ně narazila, aniž bych se snažila na někoho narazit. Dlužno podotknout, že mě ten nahoře má rád. Ani jeden z nich nebyl až takový průšvih. Mé rozhodnutí mít děti bylo zcela v mých rukou. Chtěla jsem je a měla. Jsou to báječní pancharti, kteří mě sice připravili o pár let života v jejich dospívání, ale nyní mi to nahrazují. Pocit, že jsem milovanou matkou si nikde nekoupíte, a hřeje víc než deka z velbloudí vlny.
Jistě, mohla jsem se rozhodnout děti nemít. Tady jsem zřejmě osud ve svých rukou měla. Jen k opačnému rozhodnutí mě zřejmě donutily pravěké pudy každé ženy postarat se o pokračování a zachování rodu. Takže tady osud nezasahoval. Těžko jsem mohla zasáhnout do toho, že moje volba jít s druhým partnerem životem, byla vykalkulovaná. Určitě jsem předem nevěděla, jak to vše dopadne. Tady říkám, že osud byl milostiv a nemohu si stěžovat. I když jisté výtky bych mohla mít. Ale nemlátí mě, není alkoholik, není dívkař (jak by řekl pan Hrabal). Takže zde byl osud ke mně milosrdný. Byl-li to osud a ne ženská intuice, kterou my ženy občas trpíme. Ovšem jen v míře omezené, bylo by třeba, aby pracovala mnohdy pilněji.
Kde ale určitě osud zasáhl, byla volba mého povolání. Rozhodně nebylo mým ideálem likvidovat celý život to, co vyprodukuje lidské zažívání. Přihláška na filozofickou fakultu byla soudruhy zamítnuta. „Děti reakcionářů nebrat“, tak zněl pokyn vládnoucí strany. Ale zase mě vzali na srojárně, tam se na původ až tak nehledělo. Že budu projektovat ČOV (čistírny odpadních vod), mě tehdy nenapadlo ani ve snu. Už proto, že jsem o existenci takového zařízení ani nevěděla. Ale nakonec, tady zase věřím na osud, se to stalo mým celoživotním povoláním. To abyste věděli, kdo se podílel na likvidaci vašich exkrementů z WC.
Také věřím na osud, že ač jsme sjeli s manželem půlku světa, přežili jsme. Nespadli s letadlem, nenabourali se, ne vlastní vinou autem, nezahynuli na nějakou tropickou nemoc a úspěšně jsme se vyhnuli jak teroristům, tak kanibalům. Při destinacích které jsme navštívili (můj muž je totiž cvok) se tato skutečnost dá přirovnat k zázraku. Prostě tady byl osud k nám při nejmenším milosrdný. Nebo to byl ten nahoře?
Kdysi dávno mě má kamarádka zatáhla ke kartářce. Pravda nebyla tak ošperkovaná jako dáma v TV, ani do mě nezabodávala ukazováček a netvrdila, že si za všechno můžu sama, ale naopak. Mile mi sdělila, že si pro mě přijede bohatý vdovec zpoza velké louže (zřejmě myslela moře). Že s ním budu šťastná a velice bohatá. Tak pořád čekám, a když mi můj muž mnohdy říká, že to se mnou není k vydržení, klidně mohu prohlásit:
„Vydrž, už tu bude co nevidět bohatý vdovec a ten tě zbaví mé přítomnosti.“
To nemění nic na skutečnosti, že jsem nepřišla na to, jestli za všechno mohu já, nebo je tady něco, čemu se říká OSUD.
Zase jsem jednou neměla spaní a tak si projíždím TV programy a hledám, zda by náhodou nebylo někde něco, co bych s chutí shlédla, nebo by mě to spolehlivě uspalo.
„Všechno máte ve svých rukou. Vy říkáte osud. Já říkám ne. Vy si za všechno můžete, vy jste strůjci svého osudu.“ Korpulentní blond dáma na mě vybafla z obrazovky. Aha, to je pořad „Volejte věštce“. Pořad, na který se zásadně nedívám, ale tady mně zaujalo slovo OSUD. Bdělá a přitom toužící usnout jsem se zamyslela. A to je vždy průšvih. Jednak mám pocit, že už mi to moc nemyslí a také mám podezření, že když už náhodou se dá do pohybu moje zbytková hmota, tak úplně špatným směrem.
Co jsem tedy mohla ovlivnit, aby se můj osud ubíral úplně jiným směrem? Výběr partnerů, v mém případě jde jen o trapné číslo dva, asi ne. Prostě jsem na ně narazila, aniž bych se snažila na někoho narazit. Dlužno podotknout, že mě ten nahoře má rád. Ani jeden z nich nebyl až takový průšvih. Mé rozhodnutí mít děti bylo zcela v mých rukou. Chtěla jsem je a měla. Jsou to báječní pancharti, kteří mě sice připravili o pár let života v jejich dospívání, ale nyní mi to nahrazují. Pocit, že jsem milovanou matkou si nikde nekoupíte, a hřeje víc než deka z velbloudí vlny.
Jistě, mohla jsem se rozhodnout děti nemít. Tady jsem zřejmě osud ve svých rukou měla. Jen k opačnému rozhodnutí mě zřejmě donutily pravěké pudy každé ženy postarat se o pokračování a zachování rodu. Takže tady osud nezasahoval. Těžko jsem mohla zasáhnout do toho, že moje volba jít s druhým partnerem životem, byla vykalkulovaná. Určitě jsem předem nevěděla, jak to vše dopadne. Tady říkám, že osud byl milostiv a nemohu si stěžovat. I když jisté výtky bych mohla mít. Ale nemlátí mě, není alkoholik, není dívkař (jak by řekl pan Hrabal). Takže zde byl osud ke mně milosrdný. Byl-li to osud a ne ženská intuice, kterou my ženy občas trpíme. Ovšem jen v míře omezené, bylo by třeba, aby pracovala mnohdy pilněji.
Kde ale určitě osud zasáhl, byla volba mého povolání. Rozhodně nebylo mým ideálem likvidovat celý život to, co vyprodukuje lidské zažívání. Přihláška na filozofickou fakultu byla soudruhy zamítnuta. „Děti reakcionářů nebrat“, tak zněl pokyn vládnoucí strany. Ale zase mě vzali na srojárně, tam se na původ až tak nehledělo. Že budu projektovat ČOV (čistírny odpadních vod), mě tehdy nenapadlo ani ve snu. Už proto, že jsem o existenci takového zařízení ani nevěděla. Ale nakonec, tady zase věřím na osud, se to stalo mým celoživotním povoláním. To abyste věděli, kdo se podílel na likvidaci vašich exkrementů z WC.
Také věřím na osud, že ač jsme sjeli s manželem půlku světa, přežili jsme. Nespadli s letadlem, nenabourali se, ne vlastní vinou autem, nezahynuli na nějakou tropickou nemoc a úspěšně jsme se vyhnuli jak teroristům, tak kanibalům. Při destinacích které jsme navštívili (můj muž je totiž cvok) se tato skutečnost dá přirovnat k zázraku. Prostě tady byl osud k nám při nejmenším milosrdný. Nebo to byl ten nahoře?
Kdysi dávno mě má kamarádka zatáhla ke kartářce. Pravda nebyla tak ošperkovaná jako dáma v TV, ani do mě nezabodávala ukazováček a netvrdila, že si za všechno můžu sama, ale naopak. Mile mi sdělila, že si pro mě přijede bohatý vdovec zpoza velké louže (zřejmě myslela moře). Že s ním budu šťastná a velice bohatá. Tak pořád čekám, a když mi můj muž mnohdy říká, že to se mnou není k vydržení, klidně mohu prohlásit:
„Vydrž, už tu bude co nevidět bohatý vdovec a ten tě zbaví mé přítomnosti.“
To nemění nic na skutečnosti, že jsem nepřišla na to, jestli za všechno mohu já, nebo je tady něco, čemu se říká OSUD.
30.01.2014 - 10:37Erma: Povídka je hezky napsaná, čtivá a vyzařuje pohodu mysli i duše autorky.
28.11.2013 - 13:25ŽblaBuňka: Aliwien: Díky, tak když ti Osud dá pře hubu, moc milé to není, ale zase tolikrát jsem přes ní nedostala. Jen mi šlo o to, co vše můžeme a nemůžeme ovlivnit. Jestli jsem pobavila, tak mě to ke štěstí stačí. :-D
25.11.2013 - 18:04Aliwien: ŽblaBuňka: Díky za komentáře, je fakt docela zajímavé co ovlivňuje naše životy. Aliwien, ale máš pravdu, jak v tom starém židovském fóru, když Izák pravil na smrtelné posteli:"Sára, všechno je úplně jinak."
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Osud : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Skleróza nebolí
Předchozí dílo autora : Moje můra literárních webů
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
