|
Další povinný fejetonek. Tenhle se mi moc nelíbí, ale co. Když už to mám, tak se s vámi podělím. Příjemné čtení. :)
 22.11.2011 4 1920(12) 0 |
Rodičovský absolutismus!
“Čáp nosí děti“ , “ Tu panenku to bolí.“ , “Příjde na tebe bubák.“ , “ Takhle ti to ztůstane!“ , “ Za chvilku tu bude Ježíšek.“
Mám pokračovat? Z tohohle myslím jasně vyčtete jednu věc. Vyrustáme ve lži. Celé své dětství trávíme posloucháním báchorek našich rodičů a jsme tak krutě ošizováni o pravdu. Pravdu, které je na světě, tak málo. A co přijde po období, které já sama označuji jako “rodičovský absolutismus“ (veřím, že se tento výraz po vydání mého článku v psychologii uchytí), děti se dostávájí do období puberty. Právě tady se projevuje porucha, jež byla způsobena v dětství nelítostnými rodiči. Všichni dobře víme, že děti už od malička napodobují své rodiče, nebo se o to snaží. Při narození potomka přichází velmi chytrý tah rodičů, který má odvést pozornost od jejich absulitsmu. Přestanou kouřit, mluvit sprostě a hádat se, ovšem jen před dětmi, a pak jim přátelé vesele plácají po ramenou , jací že jsou to dobří rodiče, a oni si tak vklidu nasazují svoje lži, aby mohli ovládnout dalších 9 let vašeho života. No a co se to teda děje s dětma v té pubertě? Lžou. Tak jak to viděli u svých rodiču, poté co zjistili, že ten kdo zkuhrá, když vynáší dárky po schodech není ježíšek, ale tatínek a po dlouhém roky trvajícím výzkumu kdy se pokoušel vyrobit různé “podpostelhledy“ s toaletních ruliček, aby se přešvedčili jestli je tam ten bubák, který po desáte hodině čeká na zlobivé chlapečky, co polezou z postele. Když odhlalí všechny podvody, které na ně jejich rodiče ušili, vyvodí z toho jen jednu věc. Lhát se smí! Protože jejich dokonalí rodiče, kteří nepijou, nekouří, nehádají se a nikdy nemluví sprostě (HA!) ti přece nemůžou dělat nic špatného! Takže čí je vina, že děti v pubertě lžou? Jen rodičů! Ale to není vše mí čtenáři! To nejhorší příjde tehdy, když se ke lži ditě přizná. To je pak maminka zklamaná, tatínek rozdává zákazy i na činnosti o kterých jste nevěděli, že existují a ubohé zkleslé dítě je jen zmatené, smutné a ukřivděné. A pak už ho napadne jen jediné. “Musím lhát ,tak aby to rodiče nevěděli. Oni mi taky nepovědeli o Ježíškovi nebo o tom bubákovi. Je to jako hra! Oni na to musí přijít sami! Ufff a já už si myslel, že lhát se nemá.“
“Čáp nosí děti“ , “ Tu panenku to bolí.“ , “Příjde na tebe bubák.“ , “ Takhle ti to ztůstane!“ , “ Za chvilku tu bude Ježíšek.“
Mám pokračovat? Z tohohle myslím jasně vyčtete jednu věc. Vyrustáme ve lži. Celé své dětství trávíme posloucháním báchorek našich rodičů a jsme tak krutě ošizováni o pravdu. Pravdu, které je na světě, tak málo. A co přijde po období, které já sama označuji jako “rodičovský absolutismus“ (veřím, že se tento výraz po vydání mého článku v psychologii uchytí), děti se dostávájí do období puberty. Právě tady se projevuje porucha, jež byla způsobena v dětství nelítostnými rodiči. Všichni dobře víme, že děti už od malička napodobují své rodiče, nebo se o to snaží. Při narození potomka přichází velmi chytrý tah rodičů, který má odvést pozornost od jejich absulitsmu. Přestanou kouřit, mluvit sprostě a hádat se, ovšem jen před dětmi, a pak jim přátelé vesele plácají po ramenou , jací že jsou to dobří rodiče, a oni si tak vklidu nasazují svoje lži, aby mohli ovládnout dalších 9 let vašeho života. No a co se to teda děje s dětma v té pubertě? Lžou. Tak jak to viděli u svých rodiču, poté co zjistili, že ten kdo zkuhrá, když vynáší dárky po schodech není ježíšek, ale tatínek a po dlouhém roky trvajícím výzkumu kdy se pokoušel vyrobit různé “podpostelhledy“ s toaletních ruliček, aby se přešvedčili jestli je tam ten bubák, který po desáte hodině čeká na zlobivé chlapečky, co polezou z postele. Když odhlalí všechny podvody, které na ně jejich rodiče ušili, vyvodí z toho jen jednu věc. Lhát se smí! Protože jejich dokonalí rodiče, kteří nepijou, nekouří, nehádají se a nikdy nemluví sprostě (HA!) ti přece nemůžou dělat nic špatného! Takže čí je vina, že děti v pubertě lžou? Jen rodičů! Ale to není vše mí čtenáři! To nejhorší příjde tehdy, když se ke lži ditě přizná. To je pak maminka zklamaná, tatínek rozdává zákazy i na činnosti o kterých jste nevěděli, že existují a ubohé zkleslé dítě je jen zmatené, smutné a ukřivděné. A pak už ho napadne jen jediné. “Musím lhát ,tak aby to rodiče nevěděli. Oni mi taky nepovědeli o Ježíškovi nebo o tom bubákovi. Je to jako hra! Oni na to musí přijít sami! Ufff a já už si myslel, že lhát se nemá.“
24.07.2012 - 21:25Že by konečně něco, co se aspoň trochu podobá fejetonu?
Jen mi chybí závěr (nebo jsem hloupá a slepá k tomu)..
Jinak obsah dobrý, myslím, že jsem někde četla i o tom článek..:)
Jen mi chybí závěr (nebo jsem hloupá a slepá k tomu)..
Jinak obsah dobrý, myslím, že jsem někde četla i o tom článek..:)
22.11.2011 - 14:17:) pěkný fejetonek....všichni lžeme, někdo víc, nekdo míň ;-) ale co se týká těch rodičů, někdy platí:co očí nevidí, srdce nebolí..:D
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Rodičovský absolutismus! : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Pexeso
Předchozí dílo autora : V jednotě je síla!
