Má druhá, rok 2011, když jsem chtěl usměrnit, povzbudit, nabudit

je jen o mně, krutě emocionální...

Já vím, je to dlouhý. Ale já za to nemůžu. To ono samo se to. (pozn. aut.: velká písmena v tomto případě neznamenají začátek věty.)

..teprve až se smíříme se všemi variantami problému a připustíme si i nejhorší fáze, pak se stává, že něco zabrání zkáze..

..Co dodat, občas člověk cítí beznaděj a vztek, který neví kam směřovat....

tak překrásné kvítí

tak, tak, tak, všelijak:))

nehledejto v tom umění, je v tom jenom úleva...

a ani neví...

Já nevím.. cítím to tak.. (těším se na Váš názor) :)

že oni o tom neví...