....Jak mohou být skutečně mrtvi,když dosud kráčí v srdci mém....Z bájí národa velkých plání Za posledních několik týdnů jsem zde četl spoustu krásných dílek,ale i taková které mě chytli za srdce a boleli mě možná více nežli autora.Vkládám Vám všem zde k přečtení a možná i zamyšlení opět povídečku z krabičky příběhů Psáno perem života.Dnes tu kratší a zítra delšejší,opět to bude jing-jang.Vy sami si vyberte který příběh bude bližší Vašim srdcím...

Teď už jen zbývá začít Svobodně dejchat Svobodně myslet Svobodně mrdat.

Je až zvláštní, jak moc se v díle odráží nálada autora.

Where is my mind? ~mimochodem, taky si všímáte jak "chci" je blbě divný slovo? Zní to tak.

Né každý životní příběh je plný bolesti,slyšel jsem příběhy plné lásky a i když to vyzní jako klišé,přesto jso mezi námi tací kdož opravdu prožívají romantický film se vším co k tomu patří.Předkládám Vám další povídku Psanou perem života........

Chtěl jsem to dát mezi horory, ale ty považuji spíše za fikci. Jenže já tohle zažil a byl to pro mne horor

.. nebojte, tahle nebude dojemná, ani sebelítostivá :))

Bylas vše, co jsem viděla. Bylas vše, co jsem potřebovala. Již to tak není, je to jinak, ale ~ já to potřebovala napsat. Já to potřebovala ukončit.. Sama v sobě.

.. nejsem si jista, jestli by to nemělo být zařazeno v oddílu "tragická" :))

Bohužel to je podle skutečné události ... ale takovej je život. Jak se jen člověk může změnit. Ps. možná jste na to už narazili na jiných stránkách ...

Povídka o tom,jak samota a trápení dokáží dokonale sežrat veškerou naději

- smutný odraz dnešní doby a příběh, který se klidně mohl stát i skutečně-

Krátká povídka o nevěře