děvka z lásky

Jedinná možnost,odrazový bod snad,nebo dno na které dopadla.Do mrazivého rána únorového měsíce otevřela oči a snažila se pohnout bolavým tělem.Prosila každičký sval jejího těla o známku života,když se jí povedlo přemluvit,tak jedině s bolestí.
Vedle ní ležel její přítel.Bez jakýkoliv starostí spí a ona vstává do práce aby měli na jídlo,nájem a pro ní teď už důležitou energii v prášku bez které by to nezvládla...
Podívala se na sebe do zrcadla a zhnusila se.Proč to sakra dělá?!
Zapnula konvici a těší se na chuť oblíbené kávy.Ze šuplíku pod stolem vytáhla pytlík,zrcadlo a platební karty.Trvalo to pár sekund a před ní se na čistém zrcadle rýsovala dlouhá bílá rovnoběžka.Zapálila si unavenými pohyby cigaretu a naklonila se nad přímku.Štípnutí jí nakoplo jako zásah elektrického proudu a ona okamžitě začala fungovat.
To,co jí nakoplo je pro většinu zlo,ale pro ní je to v tuto dobu vysvobození a naděje.
Její oči se změnily,její tělo zdrobňovatělo,její duše se dala náhle ovládat...Najednou mohla zastavit slzy,mohla smutné myšlenky zahnat,mohla mít v hlavě prázdno a kdykoliv chtěla mohla přemýšlet nad několika rozdílnými věcmi najednou.Ta kontrola nad duší se jí líbila.

Napsala dopis jejímu ležícímu příteli,se vzkazem,že šla do práce a budit ho nemělo cenu.Snad proto,že ho budit ani nechtěla.Přišlo jí zbytečný se loučit.Neprojevil nikdy žádný zájem o její práci.Absolutní nezájem,hlavně že budou peníze...
Instantní štěstí jí nepovolilo výčitky.

Když čekala u telefonu zdokonalovala svůj zevnějšek.
Zboží musí být vždycky napohled zajímavé a atraktivní aby o něj byl zájem.A ona byla zboží.Její tělo bylo kupovaný,zůstala jí jen duše...Každý jí mohl mít.Každý,kdo zaplatil.

Ve dveřích vítala smradlavého upoceného chlapa.Připomínal jí vepře.Na tváři se snažila vytvořit grimasu podobnou úsměvu,ale nešlo to.
Instantní štěstí jí pomáhalo tu přetvářku snést.Snést to ponížení, to zaměstnání,snést sebe samu.Děkovala té chemii,že jí pomohla vytrpět tu hnusnou hodinu,když ve sprše zplachovala ten zápach z pana vepře.Drhla se šampónem jako kdyby byla špinavá...špinavá coura!
Odsoudili by jí všichni,kdyby věděli...Jenže odsoudit je lehké.Ať jí soudí ten,kdo ví proč prodává své mládí,ať jí soudí ten,který ví co u toho cítí...Sama sebe odsoudila a nikdo jiný nemá právo jí dál soudit,protože nikdo ze soudců jí nedá na nájem a jídlo!Musí pracovat za dva,když jsou dva a peníze nosí jen polovina...Jak ho za to proklínala!Nevěděl nic o jejím zaměstnání,nikdy se ani nezajímal...Nikdo o ni nic neví,jen ona sama...Sama snášela trápení.Samota jí nedělala problém,byla zvyklá,jenže teď si jí uvědomovala víc než kdykoli předtím.Nebyla sama a přesto byla...