Jak je možný, že zadávám téměř pokaždý kategorii láska - zklamání? Asi prostě umim psát jen sentimentálně-zoufalo-marně...

pokusila jsem se napsat něco děsně francouzskýho a "stylovýho"...žel bohu se v tom najde kapka pravdy...psala jsem to v naprosto zoufalý náladě a šílený touze...

ve zkratce

...oh shit...

moje pocitovka a tak trochu pravda...

Kraťounká a taky hodně stará. Ale dodneška se s ní musím ztotožňovat.:o)

Zajímalo by mě, jestli někdo uhádne, ke komu v té básni mluvím. Asi ne, protože byste museli být naprosto šílení jako já, ale bylo by to hezké.) Moc prosím o komentáře.

dávno

technicky opět nedokonalé,snad aspoň obsah bude lepší ;-)

Poslední z Literu, dále budeme nabízet jen novinky...:o)

Když si dva nerozumí...

je to asi o ničem...ale je to něco...proč proč proč? já asi k lásce potřebuju dlouhý mandlový vlasy, nejistotu a drzou jiskru bad boye v očích...ale to mít nemůžu...tak bejt radši sama? asi jo...

z vlastní zkušenosti,,a je to tak...

nic...jen výkřik plnej nenávisti (neoprávněný? asi jo...)

...tlení zaživa... S ironií planoucí vyznání vábivá...

pokus o cosi na téma bílá...a rozhodně se nejedná o poučnou báseň upozorňující na ekologické problémy..