Kde žena zdála se být
nedobytnou tvrzí,
za světla polibků
se ze rtů smělo číst,
tu náhle kříž a hřeby...
A tvář, jež neomrzí?!
Před srdce výhybku -
tvář zmizí. Buď si jist.
Že by to šlo tak lehce..?!
Ani pláče? Ani vzlyku??
Před svojí metou žít,
jen tupě civět na cíle?!?
Nikdo z nás přeci nechce
odplout na Titaniku,
po ničem netoužit
či vzdát se přesile.
Únavou měsíc líně
houpe se v své síti,
leden už naše stopy
jinovatkou pokryl.
My – loďka na hladině,
jen v dálce maják svítí...
Nikdo nás nevyklopí.
My rozbijem se o kry.
nedobytnou tvrzí,
za světla polibků
se ze rtů smělo číst,
tu náhle kříž a hřeby...
A tvář, jež neomrzí?!
Před srdce výhybku -
tvář zmizí. Buď si jist.
Že by to šlo tak lehce..?!
Ani pláče? Ani vzlyku??
Před svojí metou žít,
jen tupě civět na cíle?!?
Nikdo z nás přeci nechce
odplout na Titaniku,
po ničem netoužit
či vzdát se přesile.
Únavou měsíc líně
houpe se v své síti,
leden už naše stopy
jinovatkou pokryl.
My – loďka na hladině,
jen v dálce maják svítí...
Nikdo nás nevyklopí.
My rozbijem se o kry.
27.02.2017 08:17
Sokolička: Tva empatie opet nezklamala. Musim Ti dat za pravdu. Z prvni, nas*ane sloky, jsem se pres druhou u treti zklidnil a uz rozvazneji volil slova... Dekuji.
25.02.2017 23:30
Souhlasím s Yasmin. Ta třetí sloka by mohla být samostatná báseň. A moc pěkná. :-)
25.02.2017 22:20
Na začátku tuším hořkost, která básni (dle mého názoru) spíše ubírá na kráse. Ale na konci jako by ses zase našel a "zklidnil" i své verše.:)
Moc pěkné.
Moc pěkné.
23.01.2017 17:34
"Nikdo nás nevyklopí. My rozbijem se o kry." Celou dobu normální milancholický průměr, ale ty poslední dva verše to hodně dobře uzavřely.
19.01.2017 11:50
Yasmin
Oslovila mě až ta třetí sloka. Ta je skvělá :-).
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.