Pokračování jednoho příběhu, který jsem sem dal už před nějakou dobou. E

Těžká deprese (mám rýmu)

Dříve jsem to tady nemohla dát... Teď už to nebolí. Ani ty zlé vzpomínky...

........

5.12.2006 ... kde jsou ty časy ... kdy jsme si posílali kouřové signály ...

Některé sny jsou v určitém věku prostě již nepřípustné, protože jen vzbuzují marné naděje. A procitnutí do šedivé reality strašně moc bolí...

...vlak... "Your eyes...they turn me..." ... endlessly... "She looks back, you look back..Not just once, not just twice..."

.....

I tím je mi samota. E

Dnes jsem byl na cestě domů přítomen okamžiku, kdy se čas dělí do dvou nohavic alternativních dimenzí. Jsem rád, že vám můžu vyprávět o té druhé.

Nevím, kam to zařadit... Byl to náhlý nápad, snad se vám bude líbit.

.....a byla jsem to já , kdo to vycítil jako první ......

pidi miniaturka k záležitosti z loňského léta.....

Dopředu - dozadu..Stop&Go..:-)

... dneska zase trochu jinak ... a ne abyste mě chtěli ukřižovat ...

nechám na vás...