Drahý kámen

 

Potkal jsem kámen mezi poli.
V prach se z pohledu nerozdrolí.

Chladil tak krásně, sevřen v dlani.

Chvíli jsem  hýčkal krásu neživosti,

přemital o lidské malosti.

On skrýval duhu i barvu medu.
Rozloučit musim se?
Zda to svedu.

Odložil jsem ten poklad drobný,

kdo povšimnout jako já - bude hodný.

Zmizne snad, pod tíhou koho ?
Nedozvím se.
Snad, že radost nemohl bych míti z toho.

Ve vzpomínce mít krásu jeho lesku,

jakže vznikl ? 
Tíhou energií blesku.

Leži tam kdesi a byl v dlani
Předal, co měl při setkání.