Potkal jsem kámen mezi poli.
V prach se z pohledu nerozdrolí.
Chladil tak krásně, sevřen v dlani.
Chvíli jsem hýčkal krásu neživosti,
přemital o lidské malosti.
On skrýval duhu i barvu medu.
Rozloučit musim se?
Zda to svedu.
Odložil jsem ten poklad drobný,
kdo povšimnout jako já - bude hodný.
Zmizne snad, pod tíhou koho ?
Nedozvím se.
Snad, že radost nemohl bych míti z toho.
Ve vzpomínce mít krásu jeho lesku,
jakže vznikl ?
Tíhou energií blesku.
Leži tam kdesi a byl v dlani
Předal, co měl při setkání.
17.05.2026 17:53
Vzít do dlaně kámen
je stejné jako planetu
v ní mýt. Portálem času
k pravěku Nás
může vzít.
je stejné jako planetu
v ní mýt. Portálem času
k pravěku Nás
může vzít.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.