Sama

Jdu vedle tebe,
přesto cítím se sama.
Kolem jen šum
z tisíce hlasů.

Byl to jen sen
za chladného rána,
když mlhavý kouř
vítr k tobě foukal?

Tvá ruka je kousek vedle mé.
Neuchopím ji však.
Podobně jako černý mor
rozpolcennost mě sžírá.

Co řekneš mi teď,
zbabělče,
nevíš už
kudy kam?

Mám v sobě prázdno.
Jak náhle to zkončilo.
Je to tak dávno
když polibkem ses loučíval?

Snad ani nevím
jestli bych ti odpustila.
Tak nelehký úkol
jsi přede mě postavil.

Je to vše tím,
že ani na začátku
nechtěl jsi cit svůj
projevit?

Nechtěl jsi,
nemohls,
žádný tam
nebyl, přec.

Jako bys dýku mi
do srdce vrazil.
V náruči tvé umírá
srdce mé osamělé.