Ach jo ......

Kéž by šlo vrátit se do dětství ,
kdy skleněnky jsem milovala ,
neznala jsem srdce bolesti
a panenky spát ukládala ...

Od září hledala jsem dárečky-
prolezla doma snad všechny skrýše...
Z kostek stavěla vysněné domečky
a sny mívala jemné jak z plyše ....

Ztracenou sponku brala jsem
jako tu nejhorší možnou ztrátu...
A z mužů měla ráda jediného-
svého velikého tátu ...

Vzpomínka na dětství teď už je bledá
i já toužila být jako dospělí ..
Proč , když od té doby pořád jen hledám
kdo o života tíhu se mnou se podělí ???

Kéž by šlo vrátit se do dětství,
kde starosti žití měli půst ...
Přála bych si být Petrem Panem
a jako on nikdy nevyrůst ...