Ze sbírky: "Balady našich dnů"

Ze sbírky: "Balady našich dnů"

Nebáseň věnovaná známému, který už není mezi živými. Inspirace: Koncert kapely Soukromey pozemek Příbram.

Malé absurdní divadýlko. Herecké obsazení: Mladý muž (titulní postava): Pavel Liška, řidič: Josef Bek, Starý muž (starý malíř) Josef Kemr, Stará žena se skříplavým hlasem: Marie Rosůlková, ostatní si domyslete...

Malá blbůstka představující (nepovedný) dopis mladíka anglické přítelkyni. Čtěte pozorně, všechny chyby jsou záměrné.

Nemám ráda ten pocit mrazivých slz

Lži, průšvihy s tím spojené, pravdy na dně sklenky...

Jsi pro mě světlem, jsi pro mě oporou, když moje nohy dál jíti nemohou. Však ty víš......Absoltuno harmonie - jak krásně se to někdy žije..... věnováno jedinečné osůbce, doufám, že naše přátelství se nikdy nerozpadne, díky za vše :)

Blouzním? Ne...Nééé...Ještě ne.

počkám...

v jedné kapce potu...?...touha...žár...;)...;) mnohem víc...

Už tolikrát jsme umřeli v bleděmodrém světě smutku...rozhodla jsem se proti tomu bojovat...kdo se přidá?...;-)...* spontální básnička...čeho je moc...toho už bývá příliš...

krapet alkoholická, ubrečená báseň psaná pro ženský hlas

***

Anglický sonet.

...moje první a poslední "báseň"...psala jsem ji asi před rokem a půl...je to prostě pocitovka...

Vrátil jsem se kousek nazpátek do časů, kdy byl jsem mlád, do světa půvabných pohádek, které jsem slýchával rád. Jen děj jsem poněkud upravil, tak jak už zvykem je dnes, i vlk by se z toho poučil, že život je někdy pes...