báseň plná rýmu a krásných obratů zakončená povídkovou úvahou

Nebáseň věnovaná známému, který už není mezi živými. Inspirace: Koncert kapely Soukromey pozemek Příbram.

Dílko z roku 2003. Tedy, když mi bylo devět let. :D

kdo v té poslední části pozná píseň, budiž štasten :-)

Možná proklínání, možná zoufalý řev :) kvalitu prosím omluvte, můj mozek už dlouho nebyl nucen literárně fungovat :)

.

Další povinný fejetonek. Tenhle se mi moc nelíbí, ale co. Když už to mám, tak se s vámi podělím. Příjemné čtení. :)

A zas jsem si broukal melodii, která přišla kdoví odkud...Tu náhle jsem svým vnitřním zrakem uviděl Tvůj krásný obraz, zvedl ztěžklá víčka a prsty se rozeběhly po klávesách, aby veršem oslavily Tvou snovou krásu! Již pelíšek mne vábí, o Tobě dám si zdát! Ve snech jsme oba mladí a já smím Tě mít rád...

Jak to je, když se bluesmanovi rozbije oblíbená kytara

..................

...za 8.6 vteřin...

o "dospělosti"

Malé absurdní divadýlko. Herecké obsazení: Mladý muž (titulní postava): Pavel Liška, řidič: Josef Bek, Starý muž (starý malíř) Josef Kemr, Stará žena se skříplavým hlasem: Marie Rosůlková, ostatní si domyslete...

všem se moc omlouvám, ale musel jsem to takhle napsat, již dlouho to ve mně vře. Rým v této básni není důležitý, taky ho tam moc neni...pozor: obsahuje abstraktně zabarvená slova...

...moje první a poslední "báseň"...psala jsem ji asi před rokem a půl...je to prostě pocitovka...

.

Po tisíci letech. Ale dřív to asi nešlo.

extrémně