Rozchod

kráčeli jsme spolu neproniknuteknou tmou,
hledali měsíc mezi hvězdami,
tys propletl svojí ruku s mou
a do ticha zašeptal "Konečně sami".

Tak vyšli jsme vstříct krásným, slunným dnům,
kypřícím štěstím, vonícím láskou,
popustili jsme uzdu svým snům,
nebyli spoutáni podivnou páskou.

Pak náhle zatáhlo se, slunce zašlo,
štěstí a lásku nahradily slzy,
protože ty jsi řekl, "Promiň, ale mě došlo,
že už to skončit musí brzy."

A tak, nečekán nezván přišel,
rozchod bol a trápení,
a když měsíc znovu vyšel,
v nedohlednu bylo svítání.