|
Dnes jsem byl na cestě domů přítomen okamžiku, kdy se čas dělí do dvou nohavic alternativních dimenzí.
Jsem rád, že vám můžu vyprávět o té druhé.
|
|
Proč to takhle chodí?
|
|
o spíži,potíži,beztíži..bez nebe zebe
|
|
Po každém dešti stoupá z lesů pára...
|
|
Reminiscence posledních dnů
|
|
Co říci k dílku ... nevím, mělo by mluvit samo za sebe! :o)
|
|
Ze sbírky: "Balady našich dnů"
|
|
v jedné kapce potu...?...touha...žár...;)...;) mnohem víc...
|
|
ne tenisový
|
|
... múza byla někde daleko, slabší to je. :-)
|
|
výkřik posledních sedmi dnů...čili týdeník s č. vydání 1...
|
|
Polibek mnoho nežádá si,
stačí, když dva se milují,
chuť objevit svět slastné krásy
a něžně žádostivé rty!
|
|
Originál: http://www.mvj.cz/2009/poezie/lide/jsem/
Čím více slova převracíme na jazyku, tím spíše se dostaneme do začarovaného kruhu vlastní mysli.
|
|
Možná se vám to někdy stalo :-D
|
|
zase poprvé, a asi po stopadesáté ....ničí to.
|
|
neumím si pomoct, nenávidím to, nechci to už zažívat a trhá mi to srdce...když je někdo vaší součástí(a ani to nevíte) a pak se to všechno zničí (a vy najednou všechno pochopíte) AU!
|
|
vprostřed polí, cosi stojí..... a možná ne :)
|
|
Jednou mě ty pohybovky na herecké zabijou. Díky za velice intimni zážitek
|