Lži, průšvihy s tím spojené, pravdy na dně sklenky...
 20.03.2009
10
2212 (28)
0
Srkám to víno, co jsme pili
v dobách, kdy dva jsme jedním byli.
Ze rtů se jenom hořká slova drolí.
Dnes si chci trpkým douškem pravdy hrdlo prolít.

Dvě těla jak dva srostlé stvoly
rozetneš snadno - těžko spojíš.
Trhám ty strupy - rány krvácí a bolí,
jen víno ztupí bolest, když je vymývají solí.

Tvé srdce posté zkouším proklít;
dělám to vlastní duši pro klid.
Jak víno ubývá, tak nechám si ho dolít.
Pravdu na dně já našel v jednu chvíli.
Nežil jsem život - jen jím prolít -
a teď mi docházejí síly...
 06.03.2012 20:13
Homér: Díky, vážený Homére. Sám ji moc rád nemám, jak už tu je uvedeno, je taková kostrbatá...
 02.03.2012 13:15
Hodně povedené, báseň pevné konzistence.
 03.07.2009 21:32
áách ! panečku ,-)
 29.05.2009 14:14
Některé verše působí těžkopádným dojmem. Třeba poslední verš první strofy - nejen svojí délkou, ale i kombinací sykavek s "er". Tato kombinace se vyskytuje i později. Nejsem si jistá slovíčkem "posté", myslím, že se píše zvlášť - " po sté" :) Poslední sloka už není moc vydařená - a to zejména díky rýmům. Ale po obsahové stránce je to moc pěkná báseň :) L.
 19.04.2009 01:38
Dvě těla jak dva srostlé stvoly
rozetneš snadno - těžko spojíš.

Moc krásné...
 30.03.2009 19:04
Díky za připomínky, polepším se ;-)
 30.03.2009 19:02
jak už napsala Sokolička, trochu to kazí některé rýmy... Asi hlavně v poslední sloce, což je škoda... ale jinak opět příjemné :)
 22.03.2009 09:55
Líbí se mi nápad, líbí se mi zpracování... Jen mi tam občas hodně drhly rýmy a kupodivu mě to občas trošku vyrušilo z toho "milancholického snění"... Jinak ale obsahově krásná, plná citů...
 21.03.2009 19:38
Ve sladkém vínovém opojení
hledáme často to, co už není...
 20.03.2009 12:07
Na dně sklenky pravda není,
jen Tě čeká další snění
a velmi hořké probuzení ....

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.