|
Nebáseň věnovaná známému, který už není mezi živými. Inspirace: Koncert kapely Soukromey pozemek Příbram.
 20.04.2008 9 2032(24) 0 |
Desítky okovaných bot buší do podlahy
V rytmu světa bláznivého
Nepřítomné pohledy tančících
Upřeny jsou do nekonečna
A prach
A kouř
A pot
A vedro
A pivo
Všechno dohromady
... Naše milé pogo
Nad pravidly Chaosu zůstává rozum stát
Nemůžu než užít si ten večer
Svým stylem
/Stylem kurwa punkem!/
....
Zůstává však v srdci bolest
Že nešlo o pouhou Klamu lest
A ten, kdo na koncertě nikdy nechyběl
Víckrát si už nezatančí v kotli z těl
**Chybíš mi a jsou chvíle, kdy to na mě dopadne se vší tíhou - jako včera večer na Pozemku. Budu si muset zvyknout, že v příbramské smetánce se už nikdy neukážeš. Ale bude to těžký.**
06.02.2012 - 15:12D_P
Homér: to je mi lito...
06.02.2012 - 15:08D_P
Snad je "tam" lepe :(
21.04.2008 - 15:46o...tezko se mi zapoji do toho dila,neznam toho cloveka...je to silnej prozitek a si v tom ty a tvuj zivot...tohle je pocta..a rozlouceni..a k tomu se da vzdycky rict jenom to,co nestaci...peknes to napsala
21.04.2008 - 15:26Děkuju Anet - za pochopení.
Nemusíme se bát. Nebo možná bychom měli, jak to všichni říkají. Ale každý si to musí přebrat sám, co je pro něj důležitější. Pro mě je život ve strachu horší než cokoliv jinýho, proto se nebojim.
Jakmile jim ukážeš, že se bojíš, nikdy tě nepřestanou pronásledovat.
Nemusíme se bát. Nebo možná bychom měli, jak to všichni říkají. Ale každý si to musí přebrat sám, co je pro něj důležitější. Pro mě je život ve strachu horší než cokoliv jinýho, proto se nebojim.
Jakmile jim ukážeš, že se bojíš, nikdy tě nepřestanou pronásledovat.
21.04.2008 - 00:15nehcala sem koment na literu..ale musim k tomu zase neco dodat..protoze tohle ve me budi strasny nasrani, nechapavost a smutek zaroven..a mnohem vic pocitu vlastne..
nejde vubec vo to, ze sem na tomhle konciku nebyla(coz trapne rikam na literu)..de vo to, vo cem pises..
dyt to byl kluk, kterej chodil na ty samy akce, co my...mame se bat?!!
pribram..chodime tam do skoly..vy tam bydlite.. kua dyt je to vsechno tak strasne spojeny s nama..
vas to byl kamos..
je tohrozny..
nejvic me desi tohle
//A ten, kdo na koncertě nikdy nechyběl
Víckrát si už nezatančí v kotli z těl//
liss, napsalas to nejvic dobre..s nejvysim respektem..
nejde vubec vo to, ze sem na tomhle konciku nebyla(coz trapne rikam na literu)..de vo to, vo cem pises..
dyt to byl kluk, kterej chodil na ty samy akce, co my...mame se bat?!!
pribram..chodime tam do skoly..vy tam bydlite.. kua dyt je to vsechno tak strasne spojeny s nama..
vas to byl kamos..
je tohrozny..
nejvic me desi tohle
//A ten, kdo na koncertě nikdy nechyběl
Víckrát si už nezatančí v kotli z těl//
liss, napsalas to nejvic dobre..s nejvysim respektem..
20.04.2008 - 22:23obrazek dokonale popisuje ...je to fakt smutny ....jak sme jendou nekde rekla ..jedine smrt me dokaze dostat na kolena.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Příbram oi : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Vůně jara
Předchozí dílo autora : Poslední přání
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
market [18], Jarda [18], SSSa [18], Malá Žužu [18], journeyman [18], China_white [18], Metalýza [18], Hans [13], Marvel13 [13], Carolina [13], Filipino007 [12], Raziel Crowley [9], Auryn Book [4], Pandorka [2]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
