:'(

držte se !

Chytlavá :)

Ten závěr je skvělý.

Poslední hra ;)

Upssssss...... (-:

Hrabu proti času v tvé tvorbě a hle starý strup, opatrně překročím a kouknu se dál.

Když je to jen úlet tak to jde. Někdy je to celoživotní vztah a to je průšvih.

Meluzina: tak joo, díky dík :) *sousedka dělá kurátorku výstav v Doxu mimo jiné ráda art brut výstavy ;)

Audrey Diamond: Až vykrystalizují, tak bych je ráda viděla.

Singularis: Tvůj komentář mě vedl k otázce, co vlastně od svých dětí očekávám jako odměnu za své snažení. Zvláštní je že na tu odměnu vlastně nemusím čekat. Jedná se totiž o určitý druh lásky, která je bez výhrad a bez pochyb.
Problém je spíš v tom, že vnímám jako výsledek úspěšného rodičovství šťastnou, ale také samostatnou a nezávislou bytost. Děsí mě fakt, že možná nebudu moci uspět. Bojím se tedy zejména vlastního selhání... Dnes jsem četla jakési komentáře pod článkem zabývajícím se nízkou porodností mladých matek. Psalo tam dost žen, které po čtyřicítce porodily zdravé dítě a teď se tím chlubily. Považovaly to za svůj úspěch. V tomto kontextu je tedy narození postiženého dítěte můj neúspěch, což není příjemné vědět. Ovšem dneska naše holčička udělala první dva samostatné kroky. Bude to dobré, protože nezáleží, jaké to je, ale jak to vnímám já.

slavek: človiček: Děkuji za přívětivé komentáře i zamyšlení.

Soucítím Děkuji za pozvánku :) Dokonce i na toto téma se ve mně krystalizují obrazy, které bych chtěla vytvořit tak za 3 roky, alespon too uzraje, nestíhám realizovat, ale dávám tomu volný průběh...a když budou peníze a čas, tak i darovat obrazy do těch nemocničních ústavů by to chtělo více barviček...

Oceňuji, že o tom píšeš.

Já zrovna patřím k lidem, kteří mají empatie velice málo; vím to a potřebuji hodně věcí vysvětlovat, nevycítím je. Fotografie (jen ty z internetu, protože Praha je pro mě hodně daleko) mi celkem nic neříkají; nesoudím lidi podle vzhledu a to, že má někdo třeba nasazenou inhalační masku může mít spoustu důvodů. Spíš jsou pro mě zajímavější videa, která má Centrum provázení na stránkách v sekci „média“; tam ty nemoci a jejich důsledky i vysvětlují.

Myslím, že „To bude dobrý“ říkají lidé proto, že ti přejí uklidnění. Prvotní emocionální reakce na tato slova bez dalšího kontextu totiž zpravidla je uklidnění. Lidé si ale neuvědomují, že takové krátkodobé uklidnění je ti v tvé situaci k ničemu, protože nepotřebuješ uklidnění ale pomoc.

O vzácných onemocněních je problém mluvit, protože je každé jiné a dohromady mají společného asi jen to, že rodiče jsou nuceni se (ve srovnání s průměrem) o hodně více snažit s o hodně menší nadějí na odměnu. Takové dítě se o ně jen stěží postará ve stáří a jen stěží naváže na jejich život.

Přeji ti, ať v tom časem najdeš nějaký smysl.

Díky za pozvánku. Podíval jsem se tam na Googlu a z některých komentářů se mi udělalo zle. Nulová empatie? Ne, kreatury to jsou.
Ještě jednou děkuji a měj hodně síly.

Když neradit tak neradit, ale empatie mi neschází, ba naopak.Přesto aspoň šeptem....Důležité jsou otázky které kladem.Přeji vzájemnou podporu.

Při přednesu mi ta báseň připadá velmi uklidňující, hlavně ten rytmus a rýmy. Myslím, že by se k ní dala přidat nějaká jednoduchá hudba jako třeba ta na začátku písně Naruby od Zuzany Navarové a pak by z ní byla dobrá píseň.

človiček: Děkuji za zastavení. Je milé vidět, že se někdo ještě podívá na mou prehistorii. ;-)

Tak tímhle dílem jsi začala?.Psanci byly na tom druhém břehu a převozník nakonec dostal zaplaceno i od nich za tak propracovanou autorku.Takže jsem taky v ráji?

začátek je slabší. Působí na mě lacině Něco jako díla lidí, kteří začínají psát. Nicméně konec mě fakt zaujal. To neokecávání a tvrdá konfrontace čtenáře se smrtí je silné a nakonec to dorazíš vlastními pocity, které působí o to silněji.
Na téhle básni mě mrzí snad jen jediné. Že rýmovačka od Psavce a celkově dle mého soudu méně kvalitní básně zde mají poslední dobou více pozornosti