01.10.2024
11
Jen jeden tvůj pohled,
ten, na který jsem dávno zapomněla,
ten, který se vpíjí do hloubi duše,
ten, který se vsákne do mého těla.

Jen jeden tvůj pohled,
ten, který mě svléká a já bez retuše,
cítím vše, co bych k tobě neměla.
V tu chvíli snad jen na okamžik pouhý,
vím, že jsem zase schopná touhy.
 11.10.2024 20:13
Ach… jak já tomu rozumím …
 04.10.2024 19:13
Psavec: Děkuju!
 04.10.2024 19:13
kmotrov: Život by asi byl jednodušší, kdyby v člověku dokázal probudit touhu právě ten, ke kterému si ji může dovolit cítit. Bohužel tohle není ta situace. Trocha arytmie zkrátka k životu patří. ;-)
 04.10.2024 17:12
Prima.
Jen drobnost.
Přimlouval bych se za tuhle drobnou změnu:
...cítím vše, co bych k tobě cítit měla...
Vychází mi to líp rytmicky
A i významově pohled si zapoměla a bez něj nejsi schopná touhy, takže by ji v tobě probudil. :-)
 03.10.2024 22:31
Tohle je paráda.
 02.10.2024 16:34
Neu: Mlčeti Zlato: Miňko: Hanulka: Dandy: Moc děkuji za zastavení a milé komentáře.
 02.10.2024 08:42
 Hanulka
Meluzina : to je krásná a hluboká báseň! Zdá se, že vyjadřuje silné emoce a touhu. Děkuji a zdravím !
 01.10.2024 22:41
Skvělá.....
 01.10.2024 20:10
Bezva.
Nesmíme být jak sléz přehlížený
ale jak objekt vyhlížený.
Umění?
 01.10.2024 17:27
 Neu
Skvělý. Jedna z těch, kterou mám hned po dočtení chuť si přečíst znovu.
 01.10.2024 15:32
Umět se tak dívat.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.