Hmm.. Pár otázek.
1. Co když si někdo ten šátek sundat nechce? Možná i většina.
2. "Je třeba si uvědomit co chce společnost, co chceme my, uvědomit si rozdíl " - jenže společnost - to je množství jedinců, tedy jakési "zprůměrované chtění", které by mělo vyhovovat většině, ne?
3. Tohle lze různě inerpretovat:
"Přitom se stačí jen trochu zamyslet, a možná ještě v ten den, v ten okamžik bude člověk moci spatřit ovce, a ti vnímavější i pastýře." Taron v pastýři uvidí Boha, někdo jiný současnou morální autoritu a někdo další třeba populárního (leč populistického a zkorumpovaného) politika. Není to "být sami sebou" právě v té volbě KOHO chci jako pastýře stáda vidět? (pastýř jako subjektivní volba)?

Severak: myslím, že rozhovor ateisty a křesťana by zajímal jen nepatrnou část čtenářů... Málokdo chce "pochopit" své oponenty.

Podle mě bratrství "v ekonomice" může být jen tehdy, když nehospodařím na "svém" a "pro sebe". Tedy když mi nejde o efektivitu mojí ani "konkurence", když na efektivitě nezávisí můj příjem.
To splňuje společné "socialistické" vlastnictví a plánované hospodářství.

Severak: ano, cechy byly vlastně cosi jako kartely - dohody o cenách, o množství výrobků, o tom, kdo smí podnikat - ve výsledku udržovaly vysoké ceny zboží a služeb a omezovaly konkurenci (volný trh). Vlastně jsme zase u plánu.

Severak: Družstevní záložna? To si nesměli jednotliví členové družstevní záložny v podnikání konkurovat?

Severak: O žádném Rudolfu Steinarovi jsem neslyšel - to je ovšem moje chyba, ne jeho :-)
S prvními dvěma body můžu bez problémů souhlasit, ale "bratrství v oblasti hospodářství"? To mi připadá krajně podezřelé. Přímo socialistické! Státní podniky a plánovaná výroba! Nezodpovědnost... Opak volného trhu. (ale možná to myslel jinak)

Tak nějakou úvahu nahraj.

taron: hele, taron, to že já píšu, že nerozumím básním, neznamená, že ty musíš totéž psát o politice!

Problém je v tom, že vláda sociální demokracie bude dělat kroky bu´d zcela stejné (u tohoto zákona byla téměř stoprocentní shoda), nebo ještě horší...
Prostě jdeme do píííííp (je před desátou)

Mňoo... Už jsem četl horší. Co bych vytknul. Nějaké gramatické chyby, nepřesné vyjadřování (uskladňuje se zboží, ne povoz; ve středověké krčmě bych nehledal bar...), ale nejvíc mi vadily nejasné popisy - nevím, jestli jde o logické chyby nebo nepřesný popis. Například mi není jasné, proč zaútočil první vazoun. Předbíhání? To je sranda, ne? Krčma není školní jídelna. Nebo, jak že se osvobodil? Visel za ruce a přitahováním vyrval kruh? To těžko! (Je tu možnost, ale není popsaná).
Takže celkově nic extra, ale cítím skrytý potenciál - pokračuj.

Jo, jo, čím starší, tím víc kouzel potřebuji...

Ufff.. proč je to v novelách? Novela je rozsahem na pomezí dlouhé povídky a románu. Tohle bych nazval nanopovídka.
Vadily mi zběsile umísťované čárky i některé "originální" výrazy. Ne, že bych vše pochopil (ji, například).

Na můj vkus je to psané příliš formálním tónem, ale budiž. Jediná výtka jde k chybějícímu členění myšlenek do odstavců.

V tom případě se náčelníkovi omlouvám, jakmile je dílo nelogické úmyslně, utíkám pryč.

taron: Jo, na té větě úvaha stojí, ale tak, jak je napsaná, vzbuzuje téměř schizofrenii. První věta vlastně znamená: Vidím (s jistotou) hada, ale říkám si je to klacek. Na to navazuje druhá (dost nesmyslná), že by to had přece jen mohl být.
Buď je náčelník rozpolcená osobnost (což si nemyslím), nebo jen špatně vyjádřil myšlenku, že prostě všude předpokládá klacek, i tam, kde by doopravdy mohlo jít o hada.

Opět snaha o pointu (chválím), ale opět jsem rozpačitý. Je to takové mdlé... Nemá to šťávu a barvu.

Tak na jednu stranu klobouk dolů, překvapil jsi mě. Po prvních řádcích se mi vybavily sovětské budovatelské povídky z doby před půl stoletím. Závěr byl opravdu nečekaný a nesovětský... (jak má u mikropovídky být).
Na druhou stranu mi to spojení nějak nesedí. Vlasně jsi na sebe narouboval jednak ty šťastné socialistické zítřky, jednak ekologický apel a nakonec jsi to celé obrátil ve vtip. Připadá mi, že to spolu nesrostlo, že je to příliš násilné spojení. Vlastně celá polovina mikropovídky nemá se závěrem nic společného. Můžu ji vynechat a na závěr to nemá vliv.

Když dílo, tak dílo, ale jak napsal PetrK - úvaha, ne povídka.

A z hlediska logiky té "úvahy" je nádherně ujetá věta: "A já sedim a vidim místo hada klacek a to i když vim, že by to had moh' bejt!"

Nevím, co za kontrolu pravopisu používáš, ale... prostě ... nevěř Wordu. Je to jen "blbej" stroj.
Ukázka toho, co myslím na třetí větě (souvětí): Druhý řádek na konci: 1)Chybí mezera před "Většina", 2) chybí čárka před "který", 3) správně "které", 4) chybí čárka před "nás", 5)chybí čárka před "ale", 6) správně "lidé", 7)chybí čárka před "kteří", 8) chybí čárka (spíš středník či tečka) před "máme", 9) dál věta ztrácí smysl, minimálně chybí "a" před "asi", 10) chybí čárka před "když", 11) dál věta ztrácí smysl, chybí nějaký spojovací člen např. čárka za "svět" a "když se rozdělil na", 12) chybí čárka před "ale", 13) chybí čárka před "co", 14) správně "lidé", 15) správně "schopní", 16) chybí mezera po čárce.
Připadá ti 16 chyb na jedno souvětí málo?

Kdyby to mělo menší počet chyb... dalo by se to i lépe číst.

příměr k predátoru a kořisti kulhá - obvykle to nebývají jedinci stejného druhu.
A myšlenka totálního odhození násilí (křesťanství) je pro mnohé nepřijatelná - chci mít právo bránit sebe a své blízké před agresí.... a jsme u základního problému - hodnocení, co je to agrese, co je to dobro a zlo. Je třeba pasivní odpor agrese? Když si někdo "postaví stan" uprostřed silnice a koří v něm dýmku míru a uměním chtějí spojit národy- je to agrese? Ne? I když stovky lidí musí jet oklikou, přijdou pozdě do práce, šéf jim strhne plat, nestihnou rande... Nemají právo být naštvaní?
Jak říká Devils, svět není černobílý, ale, jak dodávám já, fádně šedivý.

Já sice touto propiskovou úchylkou netrpím, to ale neznamená, že s nimi nemám problém.
V době, kdy jsem ještě "pobíhal" po uživatelích PC, nosil jsem v kapsičce propisku na poznámky... Téměř denně jsem měl "novou". Ne, že bych je kradl, ale prostě jsem tu svou použil, odložil na stůl - a sebral jinou, vedle ležící.
A kdysi dávno jako kluk jsem byl na rybářském táboře (stany), ze kterého jsem občas jsem poslal domů pohled (hloboko předmobilová éra). Když jsem nemohl najít poslední, tuším třetí, propisku, napadlo mě, že možná zapadla pod slamník... Jo zapadla, byla tam a s ní přes dvě desítky dalších.