Každý z nás měl svůj osud. Svého Verge, strážce duše. Zloděje života a posla smrti. Každý z nás měl vyzyvatele, jež rozhodoval o čase prožitém na Zemi. Strávit dětství jeho hledáním a pokusy o jeho zabití nebyla naše volba, jen nutný krok k přežití. Bytí bylo protkané strachem i nadějí. Všudypřítomný dotek chladu druhé strany nás udržoval ve střehu a nutil nás přemýšlet o věcech, kterých by měly být děti ušetřeny. Lidé se rodili a umírali. Mnohdy mladí. Na hlad, na nemoci nebo rukou někoho dalšího. Nejčastěji však na selhání při snaze získat ztracenou část sama sebe.
přidáno 19.05.2024
hodnoceno 0
čteno 61(5)
posláno 0
Ve snu jsem ho vídala často. Tvora, který se mnou byl neodvratně svázán a jemuž se ve zdánlivě nevinné tváři tiskla zpráva o datu mého posledního dne.
Svýma zlatě žhnoucíma, hlubokýma očima mě vždy dokázal snadno přikovat na místě. Svaly v těle se mi pod intenzitou jeho pohledu bez vyzvání napnuly a já zapomněla dýchat.
Takové to bylo. Přesně takové bylo znát vlastní osud.
Každý z nás měl ten svůj. Svého Verge, strážce duše. Zloděje života a posla smrti. Každý z nás měl vyzyvatele, jež rozhodoval o čase prožitém na Zemi.
Strávit dětství jeho hledáním a pokusy o jeho zabití nebyla naše volba, jen nutný krok k přežití.
Bytí bylo protkané strachem i nadějí. Všudypřítomný dotek chladu druhé strany nás udržoval ve střehu a nutil nás přemýšlet o věcech, kterých by měly být děti ušetřeny.
Lidé se rodili a umírali. Mnohdy mladí. Na hlad, na nemoci nebo rukou někoho dalšího. Nejčastěji však na selhání při snaze získat ztracenou část sama sebe.
Tak to prostě je. Tak to tady chodí. Každý z nás moc dobře ví, že když je vaše duše svázaná s dalším dýchajícím tvorem, stává se hlavní otázkou vašeho dospívání to, kdo z vás má právo žít.
Tahle pravda se mi nelíbila. Nikomu z nás. Ale nebylo zbytí. Hráli jsme hru o vlastní existenci. Hru, která měla jasná pravidla.
Do dovršení dospělosti, připadající na ukončený 21 rok po narození, musel zemřít jeden z nás. člověk nebo zvířecí přidruženec do něhož při našem narození vstoupila část naší duše. Náš Verge.
Krajem se nese zvěst, že k dělení duší docházelo už od dávných věků. Od časů prvních lidí, jako daň a odplata za jejich dlouholeté vyvražďování tvorů s nimiž jsme od počátku sdíleli stejnou planetu. Nikdy jsem o tom nepochybovala. Zdálo se to, jako spravedlivý trest. Jeho význam však nikterak neulehčoval tíhu osudu, kterou si pro nás stvořitel připravil.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Strážci duší - pracovní název : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Strážci duše - kapitola 1
Předchozí dílo autora : Nový svět - kapitola 2 část 2

» narozeniny
Tereza v. [13], Yeah [11]
» řekli o sobě
Sebastián Wortys řekl o Singularis :
Systematick-á/ý genderfluid intelektuál fascinovan-ý/á veřejnou hromadnou dopravou, kter-á/ý mě kontaktoval(a) v reakci na závěr knihy Vtiposcifilo-z/s-ofie a mou aktuální poptávku po lidech společných zájmů. Díky n-í/ěmu jsem se, podobně jako Severak, dozěděl o psanci.cz.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming