Kapitalismus x socialismus x sociální stát

Chtěl bych ukázat, že se smrtí kapitalismu to není tak jednoduché. Ale protože kapitalismů i socialismů je tolik druhů, kolik je států, podívejme se na „extrémní polohy“. Na jedné straně je (naprosto) volný trh a na druhé straně (totální) plán.
Volný trh. Naprosto ničím neregulovaný, absolutně volný trh nikdy neexistoval, neexistuje a existovat nebude. Je to fikce, je to nereálný extrém. Nicméně se na tuto variantu modelově podívejme.
Proto, aby volný trh fungoval, je třeba splnit několik předpokladů. Například volný pohyb osob (proto nemohl fungovat za feudalismu), volný pohyb zboží, dostatečné množství peněz v oběhu… Cena zboží je tvořena výhradně poměrem nabídky a poptávky. O tričko s obrázkem upíra je (v době promítání Stmívání) enormní zájem a prodává se za pětinásobek trička s Karlem Gottem, při stejné výrobní ceně. Zbytky triček s Karlem Hálou se prodávají za čtvrtinu výrobní ceny (a výrobce nebo obchodník má ztrátu).
Tohle se samozřejmě týká hlavně luxusního zboží, umění a módních výstřelků. Cena chleba je tlačena dolů konkurencí okolních pekáren. Kdo vyrobí dobrý a levný (ne nutně nejlevnější, ale určitě chuťově nejlepší) má zákazníky, má odbyt, má jistou výrobu.
Konkurence se týká jak výrobců, tak obchodníků (překupníků). Pro mnoho obchodů jsou rohlíky prodejně nezajímavé – na každém vydělají pár haléřů. Za celý den je to třeba stejný zisk jako z lahve trochu lepšího pití. Dokonce, pokud špatně odhadnou množství pečiva a zbude jim, můžou i prodělat – jenže žádný prodejce si netroufne rohlíky z nabídky zrušit, protože lidí je chtějí (poptávka) a přitom nakoupí i další zboží. Kdyby je neměl, půjdou jinam a celý nákup udělají jinde.
Podobná situace je i v ceně práce. V době prosperity je vysoká zaměstnanost a lidé se špatně shánějí – platy rostou. V době krize je nezaměstnanost a platy jsou nízké – lidé nahraditelní.
Takový trh má ale velice dobré samoregulační vlastnosti. Tam kde je nezaměstnanost a levná pracovní síla, tam se vyplatí investovat – tedy „samo“ se zvyšuje zaměstnanost v „chudých“ regionech (kam utíkají investoři) a snižuje v přezaměstnaných (kde je cena práce vysoká – v mezinárodním měřítku to je vidět na odchodu firem do Číny). A jakmile nějaký podnikatel „špatně investuje“ = neodhadne zájem o výrobek, nebo chybně nastaví cenu či nezvládne kvalitu (vyrábí neefektivně), prodělává, úspěšnější konkurence mu sebere zákazníky – a velice rychle mu hrozí bankrot.
Takový naprosto volný trh lze charakterizovat dvěma závěry:
1. Je maximálně efektivní (vyrábí nejlevnější výrobky s nejnižšími náklady)
2. Je naprosto asociální. Nezajímá ho, že zaměstnanci budou propuštěni, nezajímá, kolik mají dětí, kolik platí za činži a jídlo, kde budou bydlet….
Opakem volného trhu je hospodářství řízené státním plánem. My starší jsme zažili jednu jeho realizaci na vlastní kůži (ale jsou i jiné varianty). Cena zboží, jeho množství i platy jsou plánovány (například na pětiletky) státními úředníky. Idea je taková, že kvalitním plánem se dá předejít hospodářským krizím, periodickému zvyšování nezaměstnanosti a poklesu životní úrovně. Idea hezká, ale utopická.
Zatím nikdo nedokázal a zřejmě ani v budoucnu nedokáže potřeby lidí naplánovat. Výsledkem je to, že výroba sice plní plán, ale o nějaké zboží (z různých důvodů) není zájem a jiné je nedostatkové. Pamatuju na fronty na mandarinky před vánoci, na období, kdy byly nedostatkové hygienické vložky nebo třeba toaletní papír. Známé naopak bylo to, že se sice plnil plán, ale výrobky se vozily rovnou na skládky.
Samozřejmě že firmy, které se podílely (odevzdáváním výkazů) státním úředníkům nadsazovaly a vytvářely si „ekonomický polštář“ = rezervu, aby byly schopné plán splnit. Stejně jako normovači (norma kolik musí dělník vyrobit za hodinu) měkčili normy. Díky povinnému zaměstnávání lemplů to ani nešlo jinak. Prostě výsledkem státního plánu byla výroba, která se s efektivitou volného trhu nedala ani srovnávat. Na druhou stranu tu byla plná zaměstnanost a sociální jistoty.
Máme tedy dva systémy. Jeden efektivní ale asociální, druhý sociální, ale neefektivní. Co to zkřížit a z každého si vzít to lepší? Tak vznikla idea sociálního státu (sociálního kapitalismu).
Ovšem nutno říct, že už předtím tu reálně sociální aspekt figuroval. Jak se vyvíjel v různých státech, bral na sebe různou podobu. Třeba základní školství hrazené státem nebo zdarma neodkladnou lékařskou péči (např. kapitalismus nejvíce podobný ideálnímu volnému trhu = USA po II. světové), podporu v nezaměstnanosti, sociální byty…
Ale je třeba si taky uvědomit, že každý státní zásah vyvolává snížení efektivity volného trhu – je dvojsečné. Uvedu příklady.
Stát uzákoní minimální mzdu – podnikatel už nemůže nabídnout v regionu s největší nezaměstnaností nižší mzdu. Tím se mu prodražuje výroba a snižuje konkurenceschopnost. Podnikatel si rozmyslí, zda do investice na novou firmu půjde – tím v regionu zůstává vyšší nezaměstnanost.
Stát uzákoní dvouměsíční výpovědní lhůtu a tříměsíční odstupné. Pro podnikatele to znamená, že za zaměstnance – i když ho už nepotřebuje - ještě vydá 5 měsíčních platů (+ další náklady). U zaměstnance s průměrnou mzdou to bude částka někde mezi 120 – 200 tisíci. Ta částka se z hlediska podnikatele jeví jako neefektivně vydaná a o ni se musí zvýšit cena výrobku a snižuje životní úroveň – výrobek ztrácí konkurenceschopnost.
Stát uzákoní odvod sociálního a zdravotního pojištění. Tato částka je z hlediska podnikání vynaložena neefektivně, o ni se zvyšuje cena výrobku a snižuje životní úroveň.
Stát uzákoní DPH, daň příjmu… Totéž, totéž… Stát uzákoní eko a bio….. zase totéž. Snižování efektivity a snižování životní úrovně.
Problém je tedy v tom, že každý zásah státu do volného trhu zcela automaticky vede k vyšším cenám zboží a snížení životní úrovně. Neznamená to ale, že příznivci volného trhu chtějí veškeré státní zásahy potlačit. To jistě ne. Některé funkce jsou fakt „státní“, nikdo jiný je dělat nemůže. Jmenujme armádu, policii, soudy. Jiné funkce by stát měl řešit právě proto, že je trh nezajišťuje – funkce sociálního síta (podpora v nezaměstnanosti, sociální byty…).
Ovšem na druhou stranu – tyto funkce by měl zajišťovat pouze v v nezbytné míře, ne vyšší, protože pak příliš zasáhne do regulačních schopností volného trhu. Co tím myslím? Když stát stanoví minimální mzdu 8000 Kč a dle tohoto zákona stoupne mzda promile zaměstnancům o pár desetikorun, tak tento zásah prakticky volný trh neovlivní. Kdyby ale minimální mzda byla ustanovena na 20 000 Kč, dotklo by se to možná třetiny zaměstnanců a to by byl pořádný kopanec do efektivity a s ní spojený pokles životní úrovně. Nevěříte? Tu mzdu „navíc“ by firmy musely někde sebrat – prostě by zdražily výrobu. Neměly by moc jiných možností (použít méně kvalitní materiál, snížit platy lidem s vyššími příjmy, víc honit lidi, aby mohly někoho propustit). Ovšem dražší zboží by znamenalo, že by lidé více šetřili, poklesla by spotřeba (možná s výjimkou jídla) a firmy by měly další problém, aby nezbankrotovaly. Ve výsledku: menší části zaměstnanců by stoupla mzda – vyšší životní úroveň, vetší části by životní úroveň poklesla (reálně nižší plat) a malá část by byla propuštěna.
Takže celý problém je skryt ve správném vybalancování efektivity a sociálna. Bude-li mít navrch efektivita, bude stát asociální a lidé se budou bouřit, bude-li mít navrch sociálno, bude ekonomika neefektivní.
A teď se konečně dostáváme k sociálnímu státu, tomu, co ztělesňuje v Evropě EU a v USA „Obama boys“. Tento model sociálního státu je naprosto přeregulován a volný trh potlačen. Výsledkem je systém, který je jak neefektivní, tak asociální!Takže pokud někdo volá po konci kapitalismu, měl by si uvědomit, že ve skutečnosti volá po konci „sociálního kapitalismu“ po konci křížence dvou odlišných systémů. Ano, sociální kapitalismus se neosvědčil a v následujících letech si budeme vybírat, zda více plánovaného hospodářství (více socialismu zřejmě pod hlavičkou EU) nebo více volného trhu (více kapitalismu na svoje vlastní triko). Podle nálad lidí lze soudit, že nás čeká více plánu a s ním (s jeho neefektivitou) i role rozvojových zemí.
Nebo znáte někdo nějaký jiný (nový) ekonomický systém?