Severak: Děkuji, Smysl Životic si pročtu v knihovně. :-)

Angyklos je fiktivní celotělní oděv, který jsem vymyslel. Podrobnější popis: http://esterkrejci.xf.cz/e_angy.htm Protidlaň je pojmenování pro hřbet ruky a jeho okolí (tedy tu oblast, která leží proti dlani). Pak jsem ještě vymyslel slovo "dáda" jako společné pojmenování pro tátu a mámu, ale to v normálním českém jazyce není moc užitečné, protože lidé jsou zvyklí mezi tátou a mámou rozlišovat.

Rozhodně zajímavá úvaha. Vymyslet nová slova, která by se ujala, je pro většinu lidí docela těžké, proto se nejspíš používají stávající slova v novém významu.

Mně se to moc nelíbí, protože pak i takové slovo jako "muž" má podle slovníku (z roku 2000) čtyři(!) různé významy - dospělý člověk mužského pohlaví; nositel mužských vlastností; jednotlivec z množství, zvláště voják; manžel. (Já jej navíc používám ještě v pátém - člověk mužského pohlaví bez ohledu na věk.) Slovo "nebo" může být použito ve výlučném (jedno, nebo druhé, ale ne obojí) nebo nevýlučném smyslu (jedno, druhé nebo obojí).

Proto se snažím vymýšlet spíš vlastní slova (angyklos, protidlaň).

Severak: Děkuji za rady.

1) Ačkoliv mám rozhlasové hry celkem rád, jejich tvorba není můj hlavní zájem, takže lepší mikrofon si pořizovat nebudu. (Jsem rád, že mám vůbec nějaký.) Nedávno jsem začal zkoušet dělat animovaný film v OpenOffice prezentaci, třeba z toho něco bude.
2) Celou hru jsem vytvořil v jeden den. Ráno kolem 8.00 jsem vstal a kolem 12.00 už byla hra hotová. Překecávání někoho by trvalo několik týdnů a ani pak si nejsem jistý výsledkem, nejsem moc komunikativní typ.
3) Střih jsem použil, původně bylo přeřeknutí víc. Pár "skoro-přeřeknutí" jsem nechal, protože jsem si řekl, že při této úrovni kvality záznamu, hlasu, hereckého výkonu apod. na tom tolik nezáleží, a ušetřilo mi to čas.
4) Scénář je původně míněn spíše jako televizní. Rozhlasová hra je pro něj jen formou. Navíc si nejsem jistý, zda chci, aby seriál Ester Krejčí byl působivý, ale to by bylo na delší diskusi.
5) Jeden zvukový efekt tam je (ťuknutí o sklenici ve 12. obrazu). Od přidávání dalších mě odradila nezkušenost (nic takového jsem dosud nedělal) a autorská práva (nemůžu efekt jen tak od někud zkopírovat, musel bych se sám zabývat tím, jak ho udělat). Líbilo by se mi tam mít nějaké složitější efekty, ale za ten čas mi to nestojí.

Hodně omezení vyplynulo z toho, že jsem provedení té hry nechtěl věnovat moc času ani peněz. Hlavní je pro mě obsah seriálu, forma je vedlejší.

Velmi poutavé a docela napínavé. Způsob zapsání je nestandardní, ale srozumitelný - jen si musí čtenář pamatovat, kdo je číslo jedna, kdo je číslo dvě atd. Jediné, co bych tomu vytkl, je opakování některých slov blízko u sebe (všeho/všeho, hradu/hradu). Konec je (alespoň pro mě) nečekaný a překvapivý, ale to je dobře.

Vladan: "Ďes" byla chyba v názvu, opravil jsem. Chyby v textu jsem samozřejmě kontroloval, ale ukázalo se, že "pod svícnem je největší tma".

Děkuji za názor. Líbí se mi myšlenka, že by Základní otázka života, vesmíru a tak vůbec mohla znít nějak takto. :-) Ale při psaní jsem spíš myslel na to, co moderní technika s člověkem dělá a kam až to může zajít.

Velmi barvité popisy, podle nichž si čtenář dokáže nádherně představit atmosféru místa. Rovněž téma se mi líbí (ale podrobně jsem četl jen začátek). Ne všichni čtenáři však mají rádi rozvláčné popisy, zvlášť při čtení na počítači.

Po technické stránce to na mě působí dojmem, že text byl původně napsán ve Wordu a dodatečně okopírován sem bez další korektury (soudím podle číselných odkazů na poznámky pod čarou). Pokud jde o odstavce, doporučuji mezi každou dvojicí odstavců vynechat prázdný řádek - pak je to přehledné dost.

Vladan: "Homosexuálové mají jednu dobrou vlastnost, proč je mám rád. Díky nim na nás, heterosexuálech, zůstává větší výběr holek. :-)" - Nesouhlasím - homosexuálních holek je zhruba stejně jako kluků a ty heterosexuálové na výběr nemají, takže to, co přidají gayové, z výběru zase uberou lesby.

Ale k tématu: Podle mě by se měla striktně oddělit kultura od náboženství. Kultura jako způsob naplňování všedních potřeb totiž je slučitelná - člověka nemusí vyhodit z restaurace proto, že odmítá jíst příborem, potřást si rukou a dívat se druhému do očí a místo toho jí hůlkami a na pozdrav se ukloní. Naproti tomu náboženství je většinou nesnášenlivé - zasévá nenávist ať už mezi věřícími a nevěřícími, nebo mezi zastánci různých vyznání. Bible neobohatí Korán ani naopak a lidé, kteří by chtěli zastávat obojí, budou obětí nepochopení a odmítání z obou stran. Takže podle mě - multikulturalismus ano, ale jen tu tolerantní složku - tolerovat na náměstí klidně třeba kříž a hned vedle něj minaret.

Vladan: :-) Záměrem bylo ponaučení, že když se člověk (muži to dělají častěji než ženy) jen tak vytahuje a předstírá, že je něco, co není, může se mu to vymstít. Mnohem lépe může dopadnout ten, kdo nic nepředstírá a je sám sebou. Ale uznávám, že "knížecí poučení" z toho vyplývá také. :-D

Ačkoliv jsem muž a ta zkušenost mi chybí, povídka mě pobavila úžasně. :-D Při "Jsem zdravá, krásná, inteligentní, ..." jsem málem spadl z míče (sedím na takovém tom gymnastickém). Podle mě to určitě vtipné je. Přinejmenším nějaká ironie a absurdita v tom bude.

Muži, podle kterých to vtipné není, si to asi nedovedou představit, nebo je to možná uráží.

PetrK.: Děkuji. :-)

Líbí se mi, že je to logické. :-)

Strach z reakce ostatních je na místě. Člověk by určitě měl svůj názor mít a řídit se podle něj, dokud a pokud se neukáže, že se mýlí. Pokud však jde o projevení toho názoru, měl by člověk vždy zodpovědně uvážit jeho důsledky a mít na paměti, že se může mýlit. Názor má smysl otevřeně říkat těm, kdo o něj opravdu stojí, unesou jej (citově) a umí jej ocenit. V ostatních případech je to třeba uvážit. To je můj názor. ;-)

PetrK.: Děkuji za komentář. Ten název "dopravně demokratická republika" je trochu ironický. Je asi tak dopravně demokratická jako je KLDR lidově demokratická. :-D Podle ideologie dopravní demokracie je monopolním poskytovatelem dopravních služeb cestujícímu lidu stát (až na pár výjimek) a individuální motorismus je zakázaný. K dopravním nehodám tam dochází, ale ne moc často, protože hustota provozu je velmi nízká (jen veřejná doprava) a občané mají před vozidly respekt. Mám nějaká pojednání o vzniku EDDR v roce 1993 a její historii, ale jsou většinou nedokončená a nepříliš poutavá. Spíš z toho časem udělám nějaký stručný letopis s nejvýznamnějšími událostmi.

Pěkná báseň plná zajímavých myšlenek. Líbí se mi pozéři hrající podivné dvojrole. Možná to dělají i proto, aby před společností uchránili své vlastní já.

Proč je ta povídka rozdělená na dvě části, když druhá pokračuje okamžitě za tou první a nejsou ani nijak naprosto nehorázně dlouhé?

Jako informatik mám na přemýšlení celkem jasný názor. Přemýšlení je proces inteligentního zpracování vjemů, dojmů a znalostí. Přemýšlením mění člověk sám sebe (zejména obsah své paměti, který je pro přemýšlení současně vstupem i výstupem) a přemýšlení může mít také externí výstup (pokud člověk své myšlenky zformuluje do nějakého vnějšího jazyka - např. je řekne, napíše nebo nakreslí).

Domnívám se, že k ničení planety nevede přemýšlení, ale spíš naopak jeho nedostatek (přemýšlení nanejvýš dává člověku mocnější nástroje). Člověk nemůže přemýšlet nad vším. Kdo se snaží maximalizovat zisk, těžko bude brát ohledy na životní prostředí, protože jinak bude překonán konkurenty, kteří ty ohledy neberou. Ale jak z toho ven?

Pobavilo mě to. Sám znamením štír. :-D

Úžasné. Když to čtu, cítím skoro podobný pocit, jaký popisuješ v anotaci. :-) Moc se mi to líbí.

Souhlasím. Pěkný koncept a ten konec je příjemně překvapivý.

Není nutné dělat moc různých věcí. Stačí dělat vůbec něco. "Dělání, dělání, všechny smutky zahání." (Z písně J. Uhlíře a Z. Svěráka.)